Babiš, Sobotka a Zeman jako představitelé národa Babišů, Sobotků a Zemanů

Většina komentářů současné politické situace hořekuje nad tím, jaký který politik je. Že se Zeman chová jako Zeman, Babiš jako Babiš nebo Sobotka jako Sobotka. Je snad nějakým překvapením, že společnost generuje takové politiky?

Nabízí se v této souvislosti rčení, že každý národ má takové politiky, jaké si zaslouží. Jestli to tak je, tak to jsme asi hodně zlobili a za moc nestojíme. Nevím také, čemu se pořád divíme. Prezidenta jsme si zvolili přímo, ČSSD včetně lídra této strany se chovala, jako se chová stále a ANO byla a je politická firma jednoho muže.  Můžeme jistě tvrdit, že jsme očekávali něco jiného, třeba že se Miloš Zeman bude na postu prezidenta krotit, že se stane důstojným, pokorným, slušným a uvážlivým politikem, a že ho bude prezidentský úřad kultivovat. Nenacházím jediný rozumný důvod, proč se mělo něco takového stát a naopak bezpočet důvodů pro to, aby se získanou mocí a mandátem z přímé volby všechny Zemanovi slabosti, vrtochy a obsese jenom prohloubily.

Jestli někdo volil firmu Andreje Babiše, proč se nyní diví, že používá stejné metody, jakými se prosazoval před revolucí, a jakými po revoluci pohádkově zbohatl. Choval-li se se před vstupem do politiky jako bohatý buran, proč někoho překvapuje, že se chová jako stejný buran i na postu ministra a vicepremiéra. Vypadáme udiveně, když vychází najevo, že ovlivňoval novináře svých médii. Napadá vás snad nějaký jiný důvod, aby si ta média kupoval, kdyby nechtěl aby mu sloužila? Noviny zdaleka nevydělávají tolik jako buřty se sójou a „DDT“ (neplést si to s EET, tenhle přípravek zabíjí jiné „parazity“) 

ČSSD byla již před volbami upadající politickou stranou se slabým a nevýrazným lídrem. Úpadek pokračoval i po volbách a ze slabého a nevýrazného předsedy strany se stal slabý a nevýrazný premiér, se kterým nezdravě sebevědomý prezident jedná jak s malým klukem. Mám pocit, že dnes většina národa nadává na zákony, které omezující práva občanů a posilují dohled a vliv státu na privátní sektor, ale před pár lety 80% voličů volilo levici a ne o moc menší část národa se podle průzkumu chystá opět volit ty, na jejichž politiku nadáváme. Tak co tedy vlastně chceme?

Nevím, jestli to je pravda, ale ani současné skandály Andreje Babiše neoslabují, ani nahrávky, ve kterých se představitel státu chová jako „Ivánek“ Horník včetně slovníku pologramotného primitiva. Jen velmi postupně a pomalu klesá podpora prezidenta, který se stal parodií na tento úřad dokreslenou hradním šaškem, jenž se patrně v budoucnu stane jakýmsi synonymem pro takto neuvěřitelný způsob prezentace hlavy státu. „Ty jsi ale Ovčáček“ se možná jednou stane žalovatelnou urážkou.

Pokud ani toto s námi nehne, jaký pak máme nárok si na něco stěžovat, máme jen to, co jsme chtěli. Všichni aktéři aktuální politiky jsou jedni z nás a my si na ně stěžujeme stejně, jako jsme kdysi brblali na komunisty, které jsme poslušně volili. Je smutným paradoxem, že jsou různě kritizováni a zesměšňováni ti, kteří jen nebrblali a aktivně proti režimu vystupovali. Něco podobného vidíme i dnes. Ty, které nespokojenost dohnala do ulic, jsou opět prezentováni jako lůza, která odmítá čecháčkovské pojetím odporu, to jest nadávání u piva a ve veřejném prostoru držením huby a kroku. Je to možná kruté, ale abychom zde mohli mít alespoň přiměřeně slušné, schopné a rozumné politiky, musíme nadpoloviční část státu skládat ze slušných, schopných a rozumných občanů a ti pak takové politiky zvolit, jiná možnost není.