Jak pojmenujeme naše ulice a náměstí, je svrchovanou věcí občanů naší země

Reaguji na poněkud  zvláštní poznámku mluvčího prezidenta Putina, že by prý Praha měla v místopisných názvech pamatovat na Rudou armádu. 

„Pokud jde o náměstí v Praze, je to pravděpodobně svrchované právo městských úřadů tohoto města. Samozřejmě bychom však raději dali přednost tomu, aby městské úřady Prahy zároveň nezapomněly na Rudou armádu a na vojáky Rudé armády, kteří obětovali svůj život za osvobození tohoto města od nacistů,“ (z vyjádření pana Peskova, mluvčího prezidenta Putina)

...

Za první, Není to "pravděpodobně" právo demokraticky zvoleného zastupitelstva města, je to určitě jeho svrchovaným právem. Tak totiž funguje samospráva v rámci systému zastupitelské demokracie. O tom, jak se v našich městech jmenují ulice a náměstí, nemůže rozhodovat ani náhodou cizí stát. Slušně naznačit určitá přání jistě může, ale to je asi tak všechno. Nepamatuji si, že by třeba kancelář prezidenta České republiky doporučovala zastupitelstvu Moskvy, čeho si má či nemá všímat při pojmenování moskevských ulic. 
Za druhé, vojáci Rudé armády Prahu neosvobodili, to není pravda. Rudá armáda vtáhla do Prahy až 9. května. Ne kvůli tomu aby ji osvobodila, ale kvůli tomu, aby naše hlavní město zabrala poté, co 8. května německé veleni složilo kapitulaci do ruku velitelů Pražského povstání. Mimochodem, velitelé Pražského povstání se brzy dočkali kruté pomsty za to, že se jim podařilo (za vydatné pomoci vlasovců) dosáhnout osvobození města. Praha byla osvobozena 8. května 1945. Datum 9. května  bylo zfalšováním historie ve prospěch údajných "sovětských osvoboditelů" 
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/vlasovci-a-praha.A150502_165722_vojenstvi_vseZa třetí, v mnoha městech máme pomníky věnované Rudé armádě a řádně o ně pečujeme, stejně tak jako o hřbitovy padlých rudoarmějců. Ty rozhodně nechybí ani v Praze. Jen tak namátkou, nedávno jsem viděl u hřbitova ve Vinoři sochařsky kvalitně zpracovaný pomník rudoarmějce, ale to je možná jen jeden detail z mnohých. Vůči obětem bojů proti nacizmu na našem území máme stále úctu. Tu nikdo nezpochybňuje. Je nesporné, že zejména obyčejní lidé ze Sovětského svazu válkou strašlivě utrpěli...
Za čtvrté, pojem "osvobození" je velice sporný. Nikdo nepopírá oběti z řad Rudé armády a nikdo nemá důvod nevážit si jich. Obětí - obyčejných lidí, kteří položili život, si vážíme a máme k nim úctu. 
Nešlo však o skutečné osvobození, šlo o vystřídání moci mezi dvěma zločinnými totalitními režimy. Ani ten druhý nám svobodu nedopřál. Stalinova říše zla nás uvrhla do poroby, která následně trvala 45 let, (bezmála půl století!). Sověti se u nás nechovali jako osvoboditelé, mnohem spíše se chovali jako na dobytém území, na němž si pro sebe nárokovali kořist a obrazně řečeno "vybírali výpalné". Vnutili nám podstatně cizí, barbarský totalitní režim, na hony vzdálený středoevropské kultuře. A také kulturu a duchovnost u nás skrze loutkové, kolaborantské politiky devastovali. Zavlekli k nám zlomrav politických monstrprocesů a lágrů na otrockou práci, kam byli zavíráni představitelé naší inteligence, ale také duchovní, básníci, příslušníci západního odboje, elita národa. Připravili nás o možnost svobodného poválečného vývoje a naše území i jeho obyvatele začali považovat za svůj "majetek". Což potvrdili dalším barbarstvím v podobě invaze v roce 1968 a následné okupace, která se protáhla na dobu 23 let. Pokud snad někdo u nás ještě do šedesátých let cítil určitou vděčnost, tak veškerý její potenciál byl definitivně zmařen bezohlednou, cynickou invazí ze srpna 68 a krvavou střelbou do civilistů na náměstích a ulicích našich měst.
U nás se jednoduše žádné náměstí ani ulice po Rudé armádě jmenovat nemůže, protože by to připomínalo krev našich občanů, prolitou rudými okupanty v srpnu 1968. 

Za páté: Dobrým mezinárodním vztahům nesvědčí opakované vynucování vděčnosti za rok 1945, které se už někdy až nevkusně podobá jakémusi "vydírání". Dobré, přátelské vztahy mezi našimi zeměmi jsou velice žádoucí a věřím, že do budoucna se stanou normální realitou. Ovšem velmi, velmi potřebným krokem k takovým vztahům by bylo, kdyby oficiální Rusko upustilo od projevů povýšeneckého, jakoby téměř až majetnického vztahu k naší zemi.  Milí bratři, při vší úctě a při velké úctě k vašim obětem, nepatříme vám a nemáte na nás žádný nárok. Nikdy jste ho neměli. 

_______________________________________________________________
Pohledem více obráceným k dnešku: Možným přátelským vztahům, pokud se budou opravdu nést v duchu mezinárodního práva, ve vzájemné rovnocennosti a úctě, v úctě ke svobodné vůli občanů obou zemí a respektu k jejich právům, může velice prospět naše pocta občanům Ruska, kteří v nedávné době položili život za svobodu. Což platí jak pro nově pojmenované Náměstí Borise Němcova, tak pro Alej Anny Politkovské. Čest jejich památce.
(https://www.pressreader.com/czech-republic/mf-dnes/20200225/282054804063001)

...

Není to provokace, je to pocta, říká dcera Borise Němcova
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/je-to-pocta-hodnoti-prejmenovani-namesti-v-praze-dcera-boris/r~35edf556531511eaaa180cc47ab5f122/

...

__________________________________________________________
Přídavek, pod čarou

"Mnozí ruští politici i veřejní činitelé vraždu odsoudili a vyjádřili soustrast rodinným příslušníkům a blízkým Němcova. Byli mezi nimi např.: prezident Ruské federace Vladimir Putin, předseda vlády Ruské federace Dmitrij Medvěděv, předsedkyně Rady federace Valentina Matvijenko, předseda Státní dumy Sergej Naryškin, místopředseda Státní dumy Sergej Neverov, ministr zahraničí Sergej Lavrov, primátor Moskvy Sergej Sobjanin, gubernátor Jaroslavlské oblasti Sergej Jastrebov, bývalý prezident SSSR Michail Gorbačov, komisařka pro lidská práva Ella Pamfilova, bývalý předseda vlády Ruské federace Michail Kasjanov,"

A všichni tito lidé by dnes právě proto mohli být Praze vděční za to, že mu vzdává poctu. Lidsky by to přeci takhle mělo fungovat.

...

...