Černobyl - tragický symbol tuposti a morálního rozvratu komunistického režimu

Na den 26. dubna 2019 spadá smutné 33. výročí od havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Výročí události dodnes jen velice těžko akceptovatelné, již nelze uchopit jinak, než poznáním, že spolčení se zlem vždy zatemní rozum

...

V noci z 25. na 26. dubna 1986 probíhal v černobylské elektrárně bezpečnostní test, který se údajně vymkl kontrole. Nedlouho po půlnoci došlo výbuchu přehřátého reaktoru. Mezi prvními bezprostředními obětmi byli zaměstnanci elektrárny a hasiči. Mrak radioaktivního prachu zamořil během několika dnů bezmála celou Evropu. Sovětský komunistický režim reagoval s naprosto tupou bezohledností a amorálností, jak ve vztahu k vlastním občanům, tak i k obyvatelům sousedních zemí, když nevydal žádné varování. Zrůdnost režimu, pro nějž neměl lidský život žádnou cenu, se projevila také v tom, že zasahující hasiči nic netušili o příčině následného požáru, nebyli o ní informováni a nastoupili k zásahu bez jakýchkoliv pomůcek chránících proti radiaci. Žejo, proč by taky hasiči zasahující v jaderné elektrárně měli mít nějaké ochranné pomůcky.
S barvou vyšli soudruzi ven až když bylo v evropských zemích (nejdříve ve Skandinávii) zaznamenáno zvýšení radioaktivity.    
Jako hlavní příčina havárie je uváděn "lidský faktor". Operátoři, kteří prováděli test, se prý dopustili postupně několika fatálních chyb. A prý kvůli splnění socialistického závazku vypínali bezpečnostní pojistky. Viz např. článek: "Reaktor zlomily socialistické závazky"

Zaměstnanci elektrárny se v noci snažili telefonovat na vyšší místa. Upozorňovali na riziko a žádali o povolení test zastavit. Ale byla noc. Jakýsi pohlavár, k němuž se varovná zpráva přeci jenom dostala, byl naštvaný, že ho v noci obtěžují "s kdejakou prkotinou". Nařídil v testu pokračovat. Věrchuška rozhodla, vystrašený mužik slepě poslechl a zaplatil to vlastním životem. Bohu žel, je to takhle tragické.
Všeliké kvaltování (spojené s ideologickou tupostí) toliko pro hovada dobré jest
Na příčinách výbuchu se jistě podílely i technické parametry reaktoru, ale nejhorší ze všeho bylo debilní propagandistické nacvičování před blížícími se prvomájovými oslavami. Naplánovaná odstávka reaktoru nemohla proběhnout během dne, protože fabriky musely před 1. květnem bohatýrsky plnit plán. Zatímco soudruzi z elektrárny asi měli socialistický závazek, že do prvního května provedou bezpečnostní test. Proto bylo bylo s iracionální zbrklostí rozhodnuto provést bezpečnostní zkoušku v noci i za tu cenu, že u ní asistovala jiná směna než ta, která původně její provedení připravovala.
...

Cítím hlubokou lítost nad obětmi té havárie, ať mezi občany tehdejšího Sovětského svazu nebo obyvateli řady dalších zemí, u nichž se v důsledku zvýšené radiace projevily vážné zdravotní následky, onkologická onemocnění, atd. Ale o to závažnější je obžaloba tehdejšího tupého komunistického režimu, (který už sám tušil, že se hroutí a dlouho se neudrží). Totální krachy, jako černobylská havárie nebo o něco pozdější porážka sovětské agrese proti Afghánistánu, určitě přispěly k prohloubení morální krize komunistického režimu a k jeho pádu.
...
Závěrem: Pokud se dnes objevuje jakákoliv nostalgie po Sovětském svazu a jakékoliv touhy po jeho obnovení, je to patologie. Smrtící hloupost a neschopnost poučit se z historie. Je to pelyněk (černobyl) pokušení, který znovu zhořkne. 
Nesvobodné, zotročující a rozum zatemňující mocnosti končí. Jsou minulostí, nemají zde místo. Skutečný smysl a cíl lidské civilizace je úplně jiný. Ocitáme se právě v těchto dnech ve velikonoční době. Kámen od hrobu byl odvalen. Impérium smrti už prohrálo, nelze se k němu vracet.

...

...