Tahačky o mzdy by vyřešit podíl na zisku

S momentálním ekonomickým oživením u nás vzrostla poptávka po pracovních silách. Odbory se dovolávají zvyšování mezd v závislosti na poptávce pracovních sil. Ale zaměstnavatelé straší propouštěním zaměstnanců. Kde je pravda“?

Co říkají statistiky?

V komentáři Jany Havlingerové v deníku E15 z 9.9.2016 se dočteme, že: v druhém čtvrtletí 2016 stouply reálné mzdy proti loňsku o 3,7% a že u 4/5 zaměstnanců jsou mezi 11.288 až 43.752 Kč, což není ve srovnání s Evropou nic moc. Podle odborové centrály Trades Union Congress stouply reálné mzdy v ČR mezi léty 2007 až 2015 o pouhých 1,1%!!!  Skoro nejméně v Evropě. Naše odbory proto dnes požadují průměrné plošné zvýšení mezd o 5,5%. Zaměstnavatelské svazy to odmítají a argumentují tím, že tím ztratí konkurenceschopnost a budou muset propouštět a orientovat se na robotizaci. Odvolávají se na obvyklou neoliberální argumentaci podle údajného ekonomického zákona – viz:

Holman a kol.- Dějiny ekonomického myšlení, nakl. C.H. Beck, 2001 – 7.5 Rezervní armáda nezaměstnaných, obr. 7.1 Trh pracovní síly.

To je argumentace účelová, protože nelze mluvit o zákonu. Politická ekonomie není exaktní vědou, takže se jedná jen o empirický vztah, který byl odpozorován v „dávných“ ekonomických, politických a technologických podmínkách druhé poloviny 19. století.

Že lze realizovat racionálnější mzdovou politiku v každé fázi ekonomických cyklů, dokazuje politika Baťova. Ten považoval zaměstnance za své spolupracovníky a staral se o jejich důstojné životní podmínky. Všechny své zaměstnance zainteresoval na úspěšnosti svých podniků, jejich podílem na jejich ziskovosti. Za velké krize 30.-tých let minulého století sice  snížil mzdy a zavedl 5-ti denní pracovní týden, ale nepropouštěl a úměrně nížil ceny zboží a služeb ve svých obchodech pro zaměstnance. To ovšem naši dnešní podnikatelé nepochopili a tupě kopírují (neplatná) neoliberální dogmata americké provenience.

Naše odborové centrály se jejich politice přizpůsobují a vyžívají se v handrkování o vyšší nebo nižší procentíčka zvyšování mezd, stále zaostávajících za vývojem inflace a růstem celospolečenské produktivity práce. Při tom se navíc starají jen o profese nejlépe placené zaměstnanecké aristokracie a zcela zanedbávají nejhůře placené profese méně kvalifikovaných zaměstnanců, zejména obchodu a služeb.

Při tom se nabízí možnost napodobení Baťova systému. Spočívalo by v zákonném, nebo kolektivně-smluvním stanovení podílu zaměstnanců na (daňově přiznaném) čistém zisku zaměstnavatele. Tím by nebyla ohrožena konkurenceschopnost jejich firem a zároveň by byl stimulován zájem zaměstnanců na ekonomické úspěšnosti „jejich“ firmy. Pro obě strany by pak platilo: „Vše pro úspěch naší firmy!“.

Napsáno pro http://trinkewitz.blog.idnes a bude posláno zaměstnavatelským a odborovým svazům.