MÁTE SLOVO s Jílkovou o ekologické zkáze světa

  Na ČT 1 ve čtvrtek 17. října 2019 se polemizovalo, zda se svět řítí do ekologické sebezkázy, nebo jde jen o panické záchvaty pomatených vědců, nebo lidových ekologických aktivistů.

Jak obvykle se polemiky účastnili zastánci těchto obav– pan Niedermayer, poslanec europarlamentu, pan Moldán za vědce a paní Holenerová za ekologická hnutí. Za odpůrce Václav Klaus jr. a teoretický ekonom Kovanda. A nakonec za publikum jeden důchodce z Plzně.

Polemika mi připomínala biblické zmatení jazyků, protože každý, z nich si vedl svou, jako by vůbec nerozuměl nikomu z ostatních a do omrzení opakoval své „kvalifikované“ argumenty. Vesměs však zastávali názory nekvalifikované a parciální, které nemohou vést k vysvětlení dnes probíhajících negativních změn globálního klima, ani nedávají návod na jejich preventivní ovlivňování.

Zde vyslovím můj názor na hierarchii problémů, které je nutno globálně řešit. V první řadě to je neustálý růst počtu obyvatel v kulturně komplexně zaostalých zemích (ekonomicky, politicky atd.). Tyto země nejsou schopné se ze své zaostalosti vymanit samy. Proto nutnou podmínkou je všestranná masivní pomoc zemí vyspělých. Ta by měla být řízena na úrovni OSN s její posílenou a vynutitelnou pravomocí. Tato pomoc by neměla činit jen jednomístná procenta národních důchodů členských zemí, ale alespoň dvojmístná. A zároveň v zaostávajících zemích praktikovat účinnou antikoncepci a antikoncepční výchovou. Naopak v zemích vyspělých by měla být uplatňována podpora rodin s více než dvěma dětmi. Tak by se brzdil růst globální materiální spotřeby a zároveň udržovala optimální demografická skladba počtu obyvatelů.

Dále je nutno prosadit (nikoli emocionálně) jen nejnutnější produkci CO2. Nikoli překotným rušením spalování fosilních paliv s paralelně neodůvodněným ukončováním provozu a výstavby jaderných elektráren. Ale jejich nahrazováním bezpečnými a investičně řádově nenáročnějšími regionálními jadernými elektrárnami s reaktory 4. generace s výkony do 300 MWe. Rozhodně nedbat na požadavky ekologických fanatiků, kteří si z odmítání jaderných zdrojů vytvořili doslova „náboženství“.

Paralelně je třeba omezovat spotřebu všech prvotních surovinových zdrojů maximálním sběrem a recyklací všech odpadů a jejich vracením do nové produkce. Všechna taková opatření si přirozeně budou vyžadovat vysoké výrobní a investiční náklady nejen u privátních produkčních korporací, ale i hrazené z rozpočtů všech jednotlivých států a u mnoha těch největších i z nadnárodního rozpočtu posílené OSN. Takovéto nutné posílení národních i mezinárodních veřejných rozpočtů bude možno docílit pouze progresivním a selektivním zdaňováním příjmů fyzických osob i korporací a progresivním % DPH u přepychové a škodlivé konečné spotřeby.

Diskutované drobné „opravičky“ nemohou vést k požadovanému řešení. Nepochybuji, že se na mne sesype kohorta oponentů a bude mne prohlašovat za potrhlého fantastu, ale s tím jsem předem smířen.

Váš stařec

                    Trinkewitz