Sobotka vyhrožuje dalšími volbami

Úvodní velký titulek v PRÁVU ze soboty 23. listopadu hlásá Sobotkovo varování: Trojkoalice, nebo volby! 

Na trinkewitz.blog.idnes.cz ze soboty 13. červenec 2013 - ČSSD si myslí, že má vyhráno, jsem v úvodu napsal:

Bohouš Sobotka a spol. si myslí, že vítězství v mimořádných volbách mají „v kapse" a zahrávají si s myšlenkou, spojit se s čertem, ďáblem pro co nejrychlejší odvolání Rusnokovy vlády, rozpuštění Sněmovny a vypsání nových voleb. Jejich spěch je průhledný. Obávají se, že již začali a dále budou ztrácet poslední zbytky důvěry levicových voličů k jejich slibům a ti že budou své sympatie a naděje vkládat do alternativní levice - do KSČM a SPO-Z.

Sebekriticky přiznám, že jsem v té době ještě nepočítal s Babišovým hnutím ANO 2010, které ještě nemělo připravenou koncepci své účasti v politice. Teprve 1. srpna 2013 deklaroval Andrej Babiš, ve svém týdeníku 5PLUS2, své sympatie k základním myšlenkám přímé demokracie a ohlásil od 9. září osobní předvolební kampaň pro hnutí ANO 2011 ve všech krajích republiky. Protože tyto postoje ANO 2011 jsou v zásadním souladu s mými názory na cestu ČR jako ke státu s funkční demokracií a ekonomikou, mohlo ANO 2011 mít ve volbách významný úspěch. Po krátké e-mailové diskusi s panem Babišem jsem se potom zapojil do předvolební agitace pro ANO (viz seriál 6 mých blogů v září a říjnu). Výsledek voleb ukázal, že můj skeptický názor na Sobotkovy sny byl oprávněný.

„Dnešní“ Sobotka, který byl z nouze - „podle zvyklostí“, presidentem pověřen sestavením vlády, se vzdor tomu, dále zoufale snaží splnit si svůj sen - stát se premiérem. Ve snaze sestavit koaliční vládu s ANO 2011 a KDU-ČSL je ochoten téměř k jakýmkoli kompromisům ve vládním programu. Aby před veřejností „ospravedlnil“ své jednání a případné koaliční partnery přiměl k povolnosti, ty i ony zastrašuje údajně „jediným“ alternativním východiskem z pokračující vládní krize – nutností dalších mimořádných voleb do Sněmovny. Nechci zde hodnotit podíly Sobotkovy intelektuální potence a licoměrnost na tomto účelovém blábolu. Když každému soudnému voliči je zřejmé, že další volby, spojené s miliardovými výdaji, by asi opět skončily podobnou „plichtou“. Snad jen s jednocifernými rozdíly hlasů u jednotlivých stran, zcela jistě však ve prospěch ANO, KSČM, KDU a Úsvit a v neprospěch ČSSD.

Pokud by měla přece jen vzniknout koaliční vláda pod Sobotkou, neměly by zúčastněné strany do koaliční dohody zatahovat své předvolební sliby různých populistických „kosmetických“ úprav, ale shodnout se jen na společné vůli prosadit zásadní systémové změny, které by dosavadní systém prospěchářských, korupčnických a diletantských vlád a jejich státního aparátu nahradili systémem kvalifikované vlády, odpovědné občanům a jimi účinně kontrolovatelné. V tomto programu by měly být konkrétně nové zákony tohoto typu:

a) Zákon o státní službě, zákon o personálním obsazování správních orgánů a managementu státních podniků a společností se státní kapitálovou účastí a o jejich platových požitcích, zákon o přímé volbě hejtmanů, starostů a vybraných vedoucích činovníků státní správy a o systému obecných referend podle švýcarského vzoru. To vše nejpozději již v roce 2014, a odmítnutí jakýchkoli účelových změn Ústavy (např. pravomocí presidenta republiky).

b) „Technické“ úpravy zákonů a nařízení, které by měly zajišťovat podmínky pro přijetí a dodržení úsporného státního rozpočtu pro rok 2014. Ty by ale měly být navrhovány, realizovány nebo zamítány na základě regulérního projednávání od případu k případu.

Pokud by Sobotka s takovou koaliční dohodou nesouhlasil, bylo by možné pověřit sestavením vlády předsedu hnutí ANO 2011. Za předpokladu sestavení koaliční vlády za účasti KSČM, KDU-ČSL a ÚSVIT. Nebo menšinové vlády ANO, KDU a ÚSVIT s podporou KSČM.

Je v životním zájmu všeho lidu této republiky, aby konečně byla zformována stabilní vláda, která by měla sílu a mandát občanů vyvést republiku z 25 roků trvající krize na dráhu jejího všestranného rozvoje k prospěchu všech vrstev jejího lidu. Je třeba konečně se zbavit přítěže historických reminiscencí a udělat „tlustou čáru“ za minulostí, jako to dokázala SRN nebo pofrankovské Španělsko. Přestat se zastrašováním před komunismem dnešní KSČM, když stalinističtí kolaboranti, aparátníci a estébáci již téměř vymřeli. Dnešní KSČM je standardní politickou stranou podle platných zákonů demokratického státu, která má důvěru významné časti občanů a má proto právo účasti na formování politiky demokratické ČR.