Zrádce Beneš zachránil republiku, málo platné!

Západní spojenci měli naštěstí dost rozumu, na rozdíl od tehdejších našich domácích chciválků, aby zabránili v Mnichově masakru českého národa, takže Edvard Beneš mohl v klidu vyvěsit bílou fangli, abychom přežili

Dr. Beneš byl sice opět prezidentem, ale smutnějšího člověka jsem dosud neviděl.

Bylo mi to divné a tak jsem poznamenal: „Promiňte, pane prezidente, ale nejste trochu smutný? Pokud ano, tak jste smutný zbytečně! Vyvěsil jste v roce 1938 bílou fangli a tím zachránil, když ne Československo, tak aspoň český národ! Vždyť bychom dopadli jako ti Ukrajinci, kdybychom se bránili Němcům!

Kolik českých lidí by umřelo v boji za jakousi pofiderní ideu české státnosti proti silnějšímu nepříteli, zvláště když by nám Západ zcela jistě odmítl poskytnout pomoc, aby zbytečně neeskaloval náš konflikt s Německem a tak našemu národu svou vojenskou pomocí a pevnou podporu přivodil ještě větší a de facto fatální újmu!

Tím, že nás Západ v Mnichově zradil, zachoval se velmi moudře. I tato zdánlivá zrada Západu nám přeci pomohla přežít válku a docela minimalizovat ztráty na životech českých lidí, které by byly sice ještě menší, nebýt toho blbého atentátu na Heydricha, ale aspoň jsme nedopadli jako Poláci, které napřed zmasakrovali Sověti, pak Němci, a pak zase Sověti.“

Jak vidíte sami, snažil jsem se ze všech sil, aby prezidenta Beneše zbavil jeho smutku, ale moje snaha nedoznala kýženého výsledku, prezident Beneš byl dál smutný.

„To je sice pravda, co říkáte, ale já už zůstanu navždy smutný,“ odvětil doktor Beneš smutně a pokračoval, „vy přece víte, že mým snem vždy bylo, aby se Československo stalo mostem mezi Západem a Východem, navzdory snaze komunistů v čele se soudružkou Konečnou, kteří odsamotného počátku bojovali za to, aby se Československo stalo sovětskou svazovou republikou, to byl, je a bude jejich jediný cíl.

Jenže nejde o komunisty, kteří byli vždy řízení z Moskvy, ostatně i o mně se spekuluje jako o možném agentovi NKVD.

Jde o to, že mi do tohoto mého snu hodil vidle ne soudruh Stalin, který mi ostatně osobně slíbil, že Československo zůstane suverénním a Moskvě přímo nepodřízeným státem, ale vidle mi hodil do mého snu Winston Churchill.

Taková zrada!

Bez jediného výstřelu přenechal Československo Stalinovi!

Je mi z toho na zvracení!

Místo toho, aby Velká Británie zaútočila na Sovětský svaz a vyrvala nás z jeho náruče, spustila raději železnou oponu, aby nerozpoutala nový, tentokrát už jaderný konflikt, a odepsala nás nadobro!

Nechala nás napospas Sovětům a ani u toho nemrkla okem, protože si řekla, že je lepší špatný mír se Stalinem než spravedlivá jaderná válka!

A tato zrada je o to bolestnější, že nebýt Západu, nikdy bychom nevznikli!

Co jsem se jen v Paříži naběhal po všech možných čertech a ďáblech, než jsem vyběhal Československo i s Podkarpatskou Rusí, a teď nás Západ předhodil Stalinovi jako nějaký kus masa.

Kam se poděli všichni ti svobodní zednáři, všichni ti Sorosové, Rockfellerové a Rothschildové, když jsme dnes obětováni jen proto, aby se nerozpoutala jaderná válka, protože Sovětský svaz už má taky atomovou bombu?

Co dělají všichni ti světovládci, kteří iniciovali vznik Československa, aby teď mlčky a smířlivě přihlíželi tomu, jak se ocitáme za železnou oponou?

Nebo to byl přesně jejich cíl?

Proto dodávali Sovětskému svazu zbraně a vojenský materiál, aby nás Sověti mohli osvobodit a tak si na věčné časy nárokovat naše území?

Domnívám se, že cílem spojenecké pomoci Sovětskému svazu bylo právě toto!

Napřed Západ svojí zradou v roce 1938 zachránil mír a český národ, ale jen proto, aby se pak Československo po předem naplánované porážce Německa stalo součástí sovětského bloku!

Ne Stalin, ne Sovětský Svaz, ne komunisté v čele se soudružkou Konečnou, ale Západ a Winston Churchill jsou vinni tím, že jsme na sovětské straně železné opony a z mého snu zůstaly jen bezcenné střepy!

Proklínám Churchilla a odpouštím Stalinovi!“

Poslední svá slova vykřikl prezident Beneš s neskrývanou bolestí.

„Ano, tím, že se u nás k moci derou komunisti v čele se soudružkou Konečnou, je vinný Churchill, kterému jde jen o mír a o nic jiného, stejně jako panu Lněničkovi,“ přikývl jsem, protože mi nezbývalo, než s prezidentem Benešem a tím pádem i s panem Lněničkou bezezbytku souhlasit…