Zdejší islamofobní stádo zůstane islamofobním stádem

Ještě trapnější a ubožejší pokračování mého předchozího článku, o jehož sesmolení jsem byl požádán jedním z diskutujících. Není důvod, abych mu nevyhověl, vždyť jsem takové naivní sluníčko, hehe  

Můj článek o mrtvých slimácích je trapný.

Jako trapný jsem ho taky psal.

„Hurá, taková ubohost!“ zavýskl jsem radostně, když se mi ho podařilo sesmolit.

Nevím ovšem, proč jsem v diskusi, kterou jsem, pravda očekával trochu bohatší, v tomto ohledu musím přiznat, že se můj záměr zcela nepovedl, osočován z nenávisti.

Koho mám nenávidět?

Snad mi autor toho příspěvku odpoví (ano, máte pravdu, diskuzi pod svými články čtu), když jsem mu už splnil jeho želanie.

Mohl bych sice samozřejmě napsat článek méně ubohý, o vraždící islamistické ideologii, o debilních evropských elitách, o Mlocích a zlu, mohl jsem to pojmout jako pan Mikulášek (respektive jeden z autorů, kteří pod tímto jménem působí /proboha, to není nic proti nikomu, chápu, že dělají svoji práci, snad se toho někdo zase nechytne jako útoku proti jinému blogerovi/), jako několikrát opakovaný vtipný výpad vůči elitám (mezi lidi chodil dost často např. Lenin, dokud mohl, i když do Kronštadtu by nešel asi ani on).

Ale co z toho?

Vysoká karma a čtenost, pochvalné mručení stáda diskutérů pod článkem (jen připomínám, že slovo stádo ráda používá též jedna blogerka, jde z mé strany jen opět o trapnou narážku).

Ale zajímá mě to?

Samozřejmě mě to zajímá, ale zřejmě ne natolik, abych se začlenil do zdejšího stáda, či chce-li někdo, mainstreamu.

„Tak proč ten ubožák ten článek napsal?“ ptají se možná ti zvídavější z vás (ale třeba si jen moc fandím, protože i ti zvídavější z vás přestali tento článek dávno číst, a já se jim vůbec nedivím).

Napsal jsem tento článek, abych završil, slavnostně korunoval, zdejší gejzír trapnosti a ubohosti, který vytryskl z většiny zdejších klávesnic po tom, co se stalo v Manchesteru (mimochodem, zdejší fotbalový klub Manchester City patří muslimům, jeho divácký bojkot by jistě nebyl od věci).

Samozřejmě, že budu za toto své mínění patřičně odsouzen, ale to, co se zde v souvislosti s útokem v Manchesteru bylo a nemohlo nebýt ubohé a trapné (nějak postrádám ještě vyjádření pana Lhoťana).

Všechny ty fráze, otřepané klišé, banální myšlenkové stereotypy o islamistických ideologiích, zlu, médiích propagujících islám, neschopných politicích si nijak ve své trapnosti nezadaly s trapností frází politiků.

Kdekdo se tady dovolával řešení situace, byl na poplach, jedna blogerka by snad nejraději poslala své vlastní děti do války, aby Zlo bylo zastaveno, ale co z toho všeho vlastně vyplývá?

Netvrdím, že islám je v pohodě, že není totalitní ideologií (ale tou je každé náboženství, včetně křesťanství, návrat ke křesťanské Evropě, jak někteří po něm volají, by byl jen návratem ke křesťanské ideologii jediné pravdy). Ale všechno to, co zde zaznělo, respektive bylo napsáno, jen dokazuje, jak jsme zavřeni v úzkých zdech svých civilizačních stereotypů, a to je, troufám si tvrdit, náš hlavní problém, nikoliv islám, který má s křesťanstvím společného víc, než jsou si mnozí ochotni připustit (muslimská žena musí mít zakryté ty části těla, které jsou považovány za sexuální orgány, který katolík by s tím nesouhlasil?).

Ale co by měly dělat například ony „debilní“ evropské elity, které zde byly tolikrát věrohodně usvědčeny z napomáhání šíření islámu?

Všichni tady mají jasno, na rozdíl od evropských elit, respektive mají jasno ve svých slovních výlevech.

Ale co vlastně dělat?

Když jsem ve svém článku nechal zlikvidovat muslimy, jak se toho mnozí dovolávají, ať už explicitně, či implicitně, byl jsem označen blogerem, který plamenně bojuje proti islamistické ideologii jako článek „VIP trapný.“

Tak co tedy?

Evidentně se tady pěstuje mýtus, který byl, když už jsme u toho, popsán Karlem Čapkem ve Válce s mloky, mýtus: „Za to můžou oni!“

To jest imaginární elity, imaginární média (Kolik času, konkrétně, je v ČT věnováno propagaci islámu? V kterých pořadech se tak děje? V cestách víry? Rád bych to věděl!) která neúnavně propagují islám, imaginární univerzity, které produkují tisíce, ne-li milióny absolventů, kteří jsou přesvědčeni, že „islám je obohacením evropské kultury“.

Jak je příjemné věřit, že za všechno můžou oni, jak je slastné těmto oněm hrozit pěstí a slibovat jim: „Přijde čas, zúčtujeme spolu!“

Po pravdě řečeno, nevím, proč by Evropa nemohla být muslimská.

To, co se nám jeví jako strašlivá tragédie, pochopitelně, bude těm, co budou žít jako muslimové v muslimské Evropě úplně jedno, ba dokonce, bude pro ně nepředstavitelné, že by neměli být muslimy.

Neříkám samozřejmě, že Evropa musí být muslimská. Smrt jakéhokoliv boha, tedy i Alláha či Hospodina, je vždy osvobozením ducha, jeho vzkříšením a zmrtvýchvstáním, proto je a musí být každé náboženství bez rozdílu Zlem.

Ale o co vlastně jde v tom zápase?

O nějaké evropské hodnoty?

Co to je?

Či o spásu duše?

Co to je?

Všechno, co zde všichni provozovali a provozují, není ničím než jen fňukáním. Fňukáním o tom, že svět není takový, jaký chceme my.

Svět se mění, respektive je pořád stejný, to jest, vše co existuje, je podrobeno permanentnímu zániku. Zaniká-li Západ, pak jednou zanikne i islám (leda by měl skutečně pravdu).

Co je na tom  tragického?

Co je přirozené, sotva může být tragické (ale třeba Západ nezanikne, třeba někteří blogeři přece jen dodají návod na jeho záchranu).

Ale dokáže-li islamista, či muslim, vraždit ve jménu boha, je to vlastně svým způsobem záviděníhodné, neboť takový člověk našel smysl života...

I křesťané se snad jistě shodnou na tom, že bůh je smyslem života, byť Mohamed by dnes (stejně jako všichni ti Ježíšové, Mojžíšové a sv. Pavlové) skončil v blázinci, tedy aspoň tady u nás, v dosud civilizované Evropě (a co Čína, tou se necháme ovládnout bez rozhořčených článků o komunistické ideologii, viz Kulturní revoluce?).

Trapnosti ovšem není nikdy dost, co ovšem čekat od naivního sluníčka.

Předpokládám, že spousta lidí bude tento trapný článek považovat za obhajobu islámu a mě za sluníčkáře, ačkoliv jsem jen konstatoval, že to všechno žvanění tady, včetně mého, nikam nevede (ačkliv experiment se slovním slovním spojením „islamofobní stádo“ v názvu byl stejně úspěšný jako americké přistání na Měsící, a čínské na Marsu, určitě ji dostanu, nálepku. Aspoň něco, i když kdovíjaká karma z toho nekouká, kdepak na našince s islámem, to bych musel do mainstreaomových médií, hehe!).

Ale co to říkám?

Jak to, že nikam nevede?

Konec konců není přece nic jednoduššího než volit Stranu zdravého rozumu a vše bude vyřešeno.

„Proč ji tedy nevolíte?“ ptám se, ale už nečekám na vaši odpověď.

Béřu si totiž svoji věrnou, ostře nabitou kozlici a jdu se projít do lesa, trochu pročistit hlavu. Veškerá lesní i polní zvěř má teď mladé, snad natrefím na bachyni s houfem pruhovaných selátek...

Ne vrah, ale zavražděný je vinen (albánské, rozuměj muslimské přísloví)!