Omyl pana Nožičky. Morálním vítězem Blogera roku jsem já, a se mnou i celý uliční výbor!

Napsal jsem tento blog pro to, abych vzdal hold všem těm fajnšmekrům, jejichž nehynoucí zásluhou jsem morálním vítězem ankety Bloger roku (nebo jak se to jmenuje)

Důvod toho, že jsem morálním vítězem prestižní ankety Bloger roku (a kdokoliv tvrdí něco jiného, tak se mýlí, nebo vědomě lže), je docela prostý a jednoduchý.

Vítězem výše uvedené ankety jsem proto, že mě čtou toliko fajnšmekři.

Typickým příkladem takového fajnšmekra je pan Řehůřek.

Ten, jak vidí můj článek, tak se jednoduše neudrží, vrhne se na něj, a když jej celý přečte (a věřte, že při tom nevynechá jediné písmenko), tak blaženě vydechne: „To je ale zase blbost!“

Samozřejmě, že někdo pod dojmem toho musí, v podstatě logicky, namítnout, že čtení mých článků je zcela neužitečná činnost.

Na obhajobu pana Řehůřka musím však říct, že u penzistů se tak nějak vždy počítá s tím, že jsou částečně, neříkám docela, chraň bůh, neužitečni, a tak na tom není nic špatného, když pan Řehůřek čte, docela neužitečně, moje články.

A stejně tak i pan Šejna.

I ten je fajnšmekr, i ten si labužnicky vychutnává každičkou literu v mých článcích a moudře u toho pokyvuje hlavou: „Tak, tak, přesně jak jsem říkal, naprostý blb!“

Nebo chce snad někdo namítnout, že pan Šejna není fajnšmekr a nepokyvuje moudře hlavou (zdravím, Mirku) a já nejsem blbec?

Nebo třeba takový pan Lněnička!

Bojovník za mír k pohledání, toho byste při mobilizaci nedostali na frontu ani párem volů!

I on je fajnšmekr, i jeho moje články neodolatelně přitahují, to, co cítí, když nějaký takový můj článek uvidí, tomu se naprosto přesně říká bytostné nutkání!

„Safra, musím se podívat, co ten chatbot zase napsal, jistě to bude zase něco proti míru, fujtajbl, spral to Klaus!“ zdůvodňuje pan Lněnička svému okolí svou poněkud nápadnou příchylnost k mým článkům.

Ale jsou i další fajnšmekři. Pan učitel, paní učitelka, i ti mají přehled.

A Káťa, ta mrška v kožichu?!

I ta se ráda začte, aby se přesvědčila, jestli jsem náhodou zase neměl být raději být hezky zticha.

Řekněte, kdo to má, takové fajnšmekry?

Takové fajnšmekry nemá ani Jiří Paroubek, a to nemluvím o těch fajnšmekrech, kteří čtou moje články hezky potají, aby nikdo nevěděl a to proto, aby se pak mohli spiklenecky usmívat.

Vše toto, napsané a vyřčené při mém plném vědomí, jasně dokazuje, že morálním vítězem ankety Bloger roku jsem já a to mám pořád v záloze ještě jednoho pána, který se stále nemůže smířit s tím, že moje články jsou čiré fantasmagorie.

A i díky němu mám doma v regálech tolik íček pro morálního vítěze, že už je nemám kam dávat a musím je tudíž nosit do nejbližší zastavárny, kde mně za každé íčko dají jednu korunu a proto říkám, že je nejvyšší čas přejít na volně směnitelný rubl!!!