Za drahou elektřinu poděkujme Gretě a jejím kámošům, polemika s pí. A. Dítětovou

Paní Dítětová se o tom snaží psát už měsíce. K ochraně životního prostředí vede jedině spalování uhlí, ne naslouchání fanatikům. A už je to tady! Brutální ceny, nedostatek plynu a elektřiny. A emise stále neklesají, dědo Mrázi!

 Jedním z nejkrásnějších pohledů, alespoň pro mne, staré heterosexuální bílé prase, je pohled na půvabnou, spravedlivě rozhněvanou ženu.

Ne-li ten nejkrásnější!

Tentokrát mlaskám blahem při pohledu na paní Dítětovou!

„Kam se na ni hrabe plochá Greta, které ukradli dětství nebo Šichtařová, když nadává na kolektivismus!“ chrochtám si.

Ale čert vezmi nějakou plochou Gretu!

Dost možná je opravdu prosťáček boží, nebo je opravdu dost možná jen loutkou v něčích, hodně vychcaných rukou (a kdo jiný může mít zájem na zdražení elektrické energie než ti, kteří se její výrobou a především předprodáváním živí a na jejich švýcarská konta půjdou všechny ty prachy, které z nás vymlátí?)

Nebo si myslíte, že na zdražené elektrické energii zbohatne někdo jiný než Křetínský?

Ať se Greta smaží v pekle, ale rád bych se přece jen zastavil u paní Dítětové.

Její spravedlivý hněv, chraň bože, nijak nezpochybňuji.

Zcela jistě správně ukazuje svým prstíkem na Gretu a její kámoše jako hlavní viníky zdražení energie.

„Brutální ceny. Nedostatek plynu a elektřiny. Emise přitom neklesají!“ hněvá se paní Dítětová ve svém článku.

Jsem ten poslední, kdo by paní Dítětové bránil v jejím hněvu, který jí činí nadpozemsky rozkošnou.

Ale pokud emise neklesají, jak potom může za brutální ceny Greta?

Rovnice, kterou zde paní Dítětová dlouhodobě načrtává, je přeci jasná: „Lidé bděte, snížení emisí rovná se zvýšení ceny elektrické energie!“

Není to protimluv, pokud emise neklesají, ale cena elektřiny roste?

Copak už Greta, sper ji ďas, opravdu snížila nějaké emise?

Neměla by ta rovnice být správně takto: „Zvýšení emisí, rozuměj průmyslové výroby, rovná se zvýšení poptávky po elektrické energii, to se rovná zvýšení cen!‘

Vždyť i ten polský hnědouhelný důl, co na něj ekoteroristé a greténi ve frýdlantském výběžku nadávají, jede na plné obrátky.

Ostatně, když jsme u toho uhlí, paní Dítětová zde, všechna čest, vskutku kontinuálně prezentuje uhlí jako jedinou možnou variantu naší budoucnosti, jako jedinou garanci toho, že ceny elektřiny budou setrvale nízké, prostě podle paní Dítětové je jedinou naší spásou těžba uhlí a jeho následné spalování.

Nakonec, proč ne?

Kdo jsem já, abych mohl s paní Dítětovou nesouhlasit, ostatně být uhlobaronem, píšu rovněž články v takovémto duchu a neuhnu z této linie ani o píď. Snad nám šťastné zítřky opravdu zaručí nikoliv green deal, ale jedině a pouze spalování uhlí.

Přesto, přes veškeré ukazování prstem na švihlou Gretu a její zkurvené kámoše, je článek paní Dítětové skvělým podnětem k tomu, co můžeme bez obav nazvat zamyšlením, ano, neváhám tento článek nazvat bohatým nalezištěm řečnických otázek, které si můžeme, ponouknuti k tomu tímto článek klást a vzápětí si na ně i sami odpovídat.

Tak třeba se můžeme ptát: „Není něco špatně na tom, že jsme tak moczávislí na elektřině, že jakékoliv zvýšení její ceny je pro nás tak fatální, ba až likvidační, že vyvolá krizi takových rozměrů, že už teď jsme z toho posraní, a to pořád ještě není ani začátek?!

Nebo se můžeme třeba ptát: „Není něco špatně na tom, že naše existence je podmíněna existencí gigantických elektrorozvodných soustav, kde sebemenší problém může přinést výpadek dodávek elektrického proudu v celých obrovských aglomeracích, a to v takovém rozsahu, že jeho následky budou evidentně neslučitelné se životem?“

Nebo se taky můžeme ptát, pokud ovšem budeme již příliš zvídaví: „Nebylo by lepší všechna tato elektrická monstra nahradit pokud možno lokálními zdroji, jež by nás učinila soběstačnými i za tu cenu, že se nebude spalovat Tykačovo uhlí v Křetínského elektrárnách, jak nám to nezištně doporučuje paní Dítětové?“

Nebo se rovnou můžeme zeptat: „Není jediným východiskem být co nejméně závislými na elektřině, kterou musíme kupovat od někoho, kdo na tom tříská těžké prachy?“

Odpovědi na tyto bláhové otázky samozřejmě v článcích paní Dítětové nenajdeme. Ale to nevadí, protože díky ní aspoň známe viníka nadcházející katastrofy, totiž pošahanou Gretu.

Ale zde si přece jen neodpustím malou doušku v podobě drobných postřehů, které jsem svázal do malé, ale o to hezčí kytice.

V pravěku lidé přežili klimatické změny, protože migrovali, ve středověku zase proto, paradoxně, že nebyli závislí na elektřině, takže se nemuseli bát blackoutu, jako se ho bojíme my. Migrace je ovšem pro nás sprosté slovo, a bez elektřiny jsme v prdeli.

Problém nejsou elektromobily, problém je v tom, že lidé jsou zdechlí a auto je pro ně fetiš, kterému se klaní.

Ježíš Kristus chodil pěšky, to je nejezdil v autě, a přišel na svět bez elektřiny, dnes nejsou lidi schopni jít do kostela ani pěšky, a slovo boží potřebuje v každém kostele ozvučení, a tedy i elektřinu, aby bylo vůbec slyšet...

Jo, jsou to všechno paradoxy a může za ně Greta (a politici, především pak EK), ne my.

Ale zase nebýt Grety, nebyla by paní Dítětová tak nádherně rozhněvaná.

Musím si ten její článek přečíst ještě jednou...