Trollí farma existuje taky na nádraží Praha-Krč

A řekněte sami, lidé dobří a s mozky nevymytými vládní protiruskou propagandou, co by to bylo za trolí farmu bez toho, aby v ní v režimu 24/7 nemakal jako urvaný chatbot (zadaná slova jsou Rusko, mír, Dostojevskij)

Nádraží v Krči patří k největším chloubám Prahy. Myslím staré dobré normalizační Prahy, kde se jedné noci zjevil duch sám.

„Oprýskaná budova, rozpraskaný asfalt, prastaré nelakované lavice, harampádí kolem nádražní budovy, to jsou kulisy jako dělané pro magickou noc! A taky čerstvý vzduch! A klid!“ pomyslel jsem si, když jsem se včerejšího pozdního večera ocitl na tomto nádraží při čekání na vlak, kterým se na konci léta budou odvážet zmobilizované ovce na americko-ukrajinská jatka.

A sotva jsem si to pomyslel, přišly na nádraží osoby.

Ale jaké osoby!

Měly na sobě hokejovou výstroj, červené dresy a v rukou tak nádherné hokejky, až zrak přecházel od jejich krásy nesmírné.

A co teprve, když mezi tyto osoby kdosi neviditelný hodil puk a ony začaly hrát!

Se zatajeným dechem jsem sledoval tu božskou hru a zbožně četl jmenovky na zádech těchto osob: „Myškin – Kasatonov, Fetisov, Bilaletdinov, Pervuchin, Starikov, Gusarov – Makarov, Larionov, Krutov – Skvorcov, Gimajev, Světlov – Vasiljev, Bykov, Chomutov – Drozděckij, Ťumeněv, Ragulin!“

Ale sotva jsem přečetl poslední jméno, vyskočil jsem jako otrávený novičokem, protože něco tady nesedělo, odporovalo pravdě a to tak kurevsky, jako bych se právě díval na Českou televizi.

„Ragulin přece na MS 1985 nehrál a navíc to nebyl útočník, ale obránce!“ vykřikl jsem a popadl toho výtečníka za rameno, „hele, nejseš ty náhodu troll?“

Ale nebyl to troll, jak se záhy ukázalo, byl to pan Lněnička.

„Na mistrovství nám strašně moc chybí Rusové. A tak jsme si na protest proti válečnému štvaní Fialy pořídili přes soudružku Konečnou tyhlety dresy, aby sborná přece jen v Praze hrála,“ vysvětlil mi pan Lněnička a omluvně dodal, „a za toho Ragulina se omlouvám. Je to můj dětský hrdina, ale já hraju v útoku a tak jsem se dopustil tohoto historického lapsu, že jsem místo Varnakova nasadil do hry Ragulina a navíc ještě do útoku.“

„To je malá věc! Co je proti dezinterpretaci války na Ukrajině, když se nám vládní sebranka snaží namluvit, že Rusko napadlo Ukrajinu!

Z toho si nic nedělejte, pane Lněničko, že jste Ragulin a hrajete v útoku!“ poplácal jsem pana Lněničku po zádech a hodil bully, na které se proti postavil právě pan Lněnička aka Ragulin a brankář Myškin, jinak též kníže z Dostojevského románu Idiot.

Hra se zase rozproudila a já pořád dokola křičel: „Góóól! Góóól! Góóól!“

A když jsem to vykřikl podesáté, všechny ty osoby, včetně pana Lněničky zmizely.

Asi to bylo tím, že měl už za pět minut přijet vlak, na který jsem čekal.

A když přijel, sedl jsem do něj a průvodčímu, který mne přišel zkontrolovat řekl: „Chtěl jsem na mistrovství světa fandit Slovensku, ale díky Bohu, a taky panu Lněničkovi, můžu zase fandit Rusku!“

Podle všeho byl průvodčí, co mě kontroloval, troll, protože hned na to celý vlak vybuchl, jako by ho zasáhla banderovská ATACMS, přičemž průvodčí stačil ještě z vlaku vyskočit...