Takže Velký pátek našeho největšího básníka...

Ti, co nečinně přihlížejí ukřižování Spasitele jsou ti špatní. Avšak ti, co jsou vyhazováni z práce, vláčeni blátem, jsou ti dobří, jsou těmi, pro které se Spasitel obětoval....

Velký Pátek není jen jeden den v roce, a tedy jen sto dní v jednom století, Velkých Pátků je obrovská spousta, protože každý den, kdy se někdo obětuje pro druhé, je Velkým pátkem…

I tehdy byl onen den Velkým pátkem…

Největší básník vzal do ruky propisku a zeptal se pracovníka StB: „Tak, kde to mám podepsat?“

„Tady mi to podepište, pane N.“ ukázal pracovník StB na místo na bílém papíru, a když největší básník podepsal, šibalsky zavrtěl svým čertovským ocasem, „dokonáno jest!

Gratuluji vám, pane N.!

Právě jste na sebe vzal všechny naše hříchy, stal jste se symbolem odvahy říkat mocným to, co nechtějí slyšet!

Kdykoliv jste se mohl rozhodnout, kterou cestou půjdete. Bylo to jenom na vás! Mohl jste stát v davu a řvát, nebo jste se mohl zamyslet nad slovy proroků a zvolit vlastní směr a s ním i riziko, že ten kříž ponesete jednou sám!

A vy jste na sebe ten kříž vzal a stvrdil to svým podpisem!

Jistě se taky najde nějaká Veronika, která vám poskytne útěchu, až vás jednou rozběsněný dav bude lynčovat za vaše slova o míru!

Jo, abych nezapomněl, vaše krycí jméno je Mirek, pane N.!“

A tak i my, Češi, máme svého Spasitele, který nám připomíná lidskou malost (ovšem ne tu naši, ale našich nepřátel, těch které nenávidíme), podlost, ponižování ze strany mocných, i zradu přátel, která se děje dnes a denně.

Jen za něho nemusíme děkovat Bohu, ale čertu, který našemu Spasiteli na jeho Velký pátek ukázal, kde má podepsat spolupráci…