Řehka s Pavlem a armádní klikou zoufale stojí o posilování armády, ale Babiš chce mír!

Při poslechu pana Řehky se nemohu zbavit dojmu, že nemluví sám za sebe. Erudovaný voják plácá hesla jak z dob socialismu

            Prezident Masaryk sice jezdil rád na koni jako nějaký dragoun, ale jinak to byl náruživý humanista.

            A tak vždycky, když k němu přišel nějaký generál československé armády, raději dělal, že spí a tak generál musel odejít s nepořízenou.

            Ale jednou k němu přišel generál Eliáš a ten se převézt nenechal.

            Tak dlouho šimral Masaryky bajonetem pod nosem, až se nebohý prezident musel přiznat, že nespí.

            „Co zase otravujete? Snad zase nechcete vyhlásit mobilizaci jako v roce 1921. Na to vám seru!“ řekl stroze prezident Masaryk, který se naučil sprostě mluvit od svého syna.

            „Přišel jsem za vámi, pane prezidente, protože mi leží na srdci osud naši vlasti, Musíme vyrábět letadla, tanky a děla, taky lehké kulomety a pušky. Zkrátka a dobře musíme mít silnou armádu,“ řekl generál Eliáš.

            „Zbláznil jste se? Vyrábět tanky, letadla, děla a já nevím co ještě? Já jsem humanista, ne militarista! Snad byste nechtěl ještě povinné odvody? Vy jste docela obyčejný válečný štváč!“ rozkřičel se Masaryk na generála Eliáše.

            Ale ten stál pevně a neuhnul ani o krok.

            „Každý stát je tak silný, jak má silnou armádu. Vždy se najde nějaký nepřítel, kterému budeme trnem v oku. Musíme mít proto silnou armádu způsobilou k obraně vlasti. Jsme-li vlastenci, tak musíme jako první žádat zavedení povinných odvodů, neboť především tím je podmíněna obranyschopnost naší vlasti.

            Národ, jehož příslušníci odmítají bojovat za vlast, je národem zdegenerovaným a jako takový bude podroben národem silnějším, takovým národem, jehož muži se bez odmlouvání chopí zbraně, aby učinil svou vlast ještě mocnější a silnější.

            Proto potřebujeme armádu, proto potřebujeme povinné odvody, proto potřebujeme vyrábět zbraně, nemáme-li jako národ zcela zaniknout.

            Kdo jiný než armáda, je nositelem státnosti a ochranitelkou národa?

            V dějinách tomu vždy tak bylo a není důvod, aby tomu dnes bylo jinak, pane prezidente.

Copak jsme v legiích dobrovolně bojovali a umírali za ideu svobodného Československa, abychom dnes v tomto svobodném Československu křičeli, že nechceme povinné odvody, protože už nechceme bojovat za svoji vlast a svůj národ, pane prezidente?“

Řeč generála Eliáše prezidenta Masaryka nanejvýš rozzuřila.

„Ty jedna holoto generálská, co si to dovoluješ?

Chceš snad zpochybnit moji myšlenku, že idea, na které je založen náš stát, je idea humanistická?

Už mám dost té vaší generálské kliky!

Chtěli byste jen letadla, tanky, děla, kulomety, chtěli byste pro každou blbost vyhlašovat mobilizaci!

Copak nevíš, ty blbe jedna generálská, že stačí, kdyby snad byl náš národ vojensky ohrožen, svolat do Prahy mírovou konferenci a tam, hezky u stolu, dojednat mírové řešení!

Co to tady plácáš za nesmysly jako za studené války?

Armáda je přežitek a hned to okusíš na vlastní kůži!“ vykřikl Masaryk a vytáhl jezdecký bičík, který vždy nosil v levé holince, aby generála Eliáše pořádně sešvihal.

No, dostal generál Eliáš výprask jako ještě nikdy. Ale po pravdě řečeno, byl prezident Masaryk v právu, protože generál Eliáš byl teda pěkný lumen.

Stačilo se prostě podívat na mapu a bylo hned vidět, že rozdíl v rozloze Československa a Německa nám teda vůbec nenahrává. Generál Eliáš si možná chtěl hrát na statečného, ale český národ v září 1938 dal zcela za pravdu Masarykovi a správně vyhodnotil beznadějnost své situace a místo toho, aby ozbrojeným odporem eskaloval válečný konflikt, dal přednost mírovému řešení a bez jediného výstřelu vydal pohraničí Adolfu Hitlerovi, čímž si vysloužil obdiv všeho mírumilovného světa.

A generál Eliáš?

Tento válečný štváč po právu skončil, jak skončil. 

Karma je totiž zdarma, milí váleční štváči!