Petr Fiala je lišák, všem dezolátům vytřel zadek! Nás se povinné kvóty týkat nebudou!

My, obyčejní lidé, kteří stěží dohlédneme zítřka, který znamená už včera, těžko dokážeme ocenit dlouhodobou strategii naší loutkové vlády, jejímž cílem je likvidace českého státu a českého národa ve jménu správných hodnot

            Péťa Brodský (vzdáleně příbuzný s Josifem Brodským, který nenáviděl Jevtušenka, protože byl lepší básník než on a to měl ještě štěstí, že neznal Nohavicu, jelikož ten, než by se nechal povýšit na majora, tak raději spolupracoval) byl evidentně znepokojen.

            „To bude jistě migranty! Péťa má strach, že zaplaví naši vlast, že budou všude, v každé hospodě, na každém stromě, ba i v každé popelnici! Kdo by nebyl znepokojen stěhováním národů podle Kalargiho plánu, jehož cílem je zničit Evropu!“ myslel jsem si, že je Péťa Brodský znepokojen tím, čím jsou znepokojeni všichni, totiž tím, jak nás vláda zaprodala, když plnila svůj úkol, totiž zničit český národ se vším všudy, včetně Národního divadla a jeho opony, protože islám zakazuje nejen stejnopohlavní manželství, ale taky zobrazování osob a těch je na Hynaisově oponě nepočítáně.

            Ale mýlil jsem se, protože Péťu Brodského znepokojovalo v tomto případě něco jiného.

            „Člověče, nevím co mi je! Byl jsem na adventním trhu a teď nemůžu dýchat, pálí mě pokožka a taky nějak špatně vidím!“ byl Péťa Brodský znepokojen.

            „Hm, to bude asi plyn. Ruský plyn. Je totiž náramně levný, proto se používá na Ukrajině k likvidaci tamních fašistů. Takový ukrajinský fašista se toho plynu jednou, nebo dvakrát nadechne a pak už není schopen páchat genocidu na Rusech. Co jiného by to mohlo být než levný ruský plyn?“ odpověděl jsem Péťovi.

            „Ale já přece nejsem ukrajinský fašista! Já chci mír!“ zahořekoval Péťa.

            „Všichni chceme mír. Proto ve vašem případu asi došlo k politováníhodnému omylu, prostě jste se toho plynu nadechl nedopatřením,“ ujistil jsem Péťu Brodského, že určitě není fašista.

            Už mi, chudák, neodpověděl, protože sotva lapal po dechu.

            No, a já jsem si šel přečíst Vodoznaky a po nich taky Konec krásné epochy. Mám je, ty ohmatané knihy, v knihovně hned na začátku. Je to tak, jak jsem sám zjistil, mnohem pohodlnější, když se pro ně nemusím tolikrát za den pořád dokola chodit až kamsi na konec knihovny. 

              Každý dezolát to tak má, že má Brodského (Josifa Alexandroviče, ne Péťu) takhle pěkně po ruce), podle toho se pozná...