Plán pučistů na odstranění pana prezidenta nevyšel.Pan prezident je už schopen poskytnout patnáctiminutový rozhovor. Jděte se vycpat i s celým slavným Senátem!
Pana učitele Karlíka měly děti nejraději. Nebál se totiž před dětmi říkat pravdu.
A děti hned poznají, když jim někdo lže, mají pro to stejný cit jako třeba bílé myši, nebo pavouci, těm taky nemůže nikdo lhát.
A tak se i dnes děti nemohly dočkat, až skončí velká přestávka a do třídy vejde pan učitel Karlík, zapíše do třídní knihy, že nikdo nechybí (kvůli hodinám učitele Karlíka falšovaly děti i pozitivní testy na covid, jen aby mohly jít do školy) a ony mu zase budou viset na rtech.
Konečně zazvonilo na hodinu a pan učitel Karlík vešel do třídy.
Děti mlčely jako hrob, když zapisoval do třídní knihy, že nikdo nechybí, ale sotva třídní knihu zavřel, vystřelila ruka nahoru premiantovi Kájovi.
„Sím, sím, pane učiteli!“ dožadoval se Kája vyvolání.
„Co chceš, Kájo?“ zeptal se vlídným hlasem učitel Karlík.
„Je to pravda, pane učiteli, že je pan prezident opět zdráv a ve formě? My už té režimní propagandě v České televizi nevěříme ani za mák!“ vykřikl Kája.
Pan učitel Karlík se usmál: „Ano, pan prezident je ve formě. Nejenže už konzumuje meruňkové buchty a vinn klobásy, ale včera mu lékaři povolili i patnáctiminutový rozhovor pro televizi, ani o sekundu víc.“
„Hurá! To je skoro tolik, kolik trvá velká přestávka!“ zajásal Karlík a s ním jásaly i všechny ostatní děti, „hurá, hurá, hurá!“
„Pan prezident ukázal, že snahy některých osob zbavit ho dočasně, či dokonce trvale všech pravomocí, na základě zfalšovaných lékařských zpráv, byly přinejmenším předčasné. Pan prezident se již brzy o velikonocích odebere do Lán, aby tam mohl na svátek Jana Husa jmenovat novou vládu,“ řekl pan učitel Karlík, když předtím utišil děti pouhým úderem ukazovátka do svého čela.
„A pane učiteli, je to pravda, že prezident má právo vetovat jakéhokoliv ministra, takže se mu musí premiér podvolit?“ chtěl vědět Kája a s ním pochopitelně i ostatní děti.
„Ano, pan prezident má svaté právo vetovat jakéhokoliv ministra. Píše se o tom v ústavě, v článku 68, ten jsme zatím nebrali, budeme se o něm učit až ve druhém pololetí,“ odpověděl pan učitel Karlík.
Ale Kája toho neměl pořád dost.
„Já si myslím, že ti lidé, co se chtěli zbavit pana prezidenta pravomocí, si zaslouží co nejpřísnější potrestání, my všechny děti doufáme, že se jim pan prezident pomstí,“ vykřikl Kája a otočil se na své spolužačky a spolužáky, „že jo!?“
„To se ví, že jo, smrt hyenám!“ začaly křičet děti, až je pan učitel opět musel utišit úderem dlaně o své čelo.
„Ano, pan prezident se jim pomstí. Pan Mynář je poctivý člověk a dobrý úředník, slouží věrně panu prezidentovi. Mně, kdyby někdo urazil mého nejlepšího přítele, tak ho vyzvu na souboj,“ přikývl pan učitel Karlík.
„Doufám, že Vystrčil skončí hůř než Svěrák. Narazit na kůl málo!“ zvolal Kája.
„Ano, Vystrčil dopadne hůř než Svěrák. Václav Klaus mladší mu řeznickým hákem, na kterém jinak visí poražená prasata, roztrhne jeho hubu, aby všichni viděli, s kým mají tu čest, ani žebrák od něj kůrku chleba nevezme,“ uklidnil děti pan učitel Karlík, dodávaje, „a teď si trochu zdřímnu, díval jsem se dlouho do noci na ženský tenis.“
Pan učitel Karlík si položil hlavu na stůl a usnul. Děti byly tiše jako pěna, a když zazvonilo na přestávku, plakaly, že se hodina s panem učitelem Karlíkem skončila, nejraději by byly, kdyby na žádnou přestávku nezvonilo, ale nebylo jim to nic platné, škola není holubník, od toho je rozvrh, aby se dodržoval!!!
