Opravdu Češi tak moc milují Rusko a staré časy?

Opravdu neznám nikoho ve své okolí, kdo by moc dobře nevěděl, že ukrajinští nacisté a banderovci útočí na Rusko, které nám jediné může vrátit svobodu a demokracii, o kterou nás připravili havlisti, liberálové a Západ...

            Bylo jen otázkou velmi krátkého času, kdy si pro Josefa K. přijdou.

            Nestalo se tak ale ve tři hodiny ráno, jako v případě Jaromíra Nohavici. Pro Josefa K. si přišli do jeho zaměstnání v pravé poledne, v hodinu, kdy se půlí den a lidé proto usedají k obědu, povětšinou ke skromnému, neboť časy jsou zlé a bída se rozlézá po lidských příbytcích jako vodní mor.

            Ve 12.30 tak už seděl Josef K. v poněkud stroze zařízené výslechové místnosti a hleděl do tváří dvou liberálně demokratických vyšetřovatelů, z nichž jeden byl ten zlý a druhý hodný a proto mnohem zákeřnější, protože falešné dobro je vždy nebezpečnější než evidentní zlo.

A právě ten si vzal Josefa K. do parády.

„Znáte profesora Klause?“ zeptal se vlídně hodný vyšetřovatel Josefa K. a významně dodal, „ten chlápek byl kdysi prezidentem?“

Ale na Josefa K. vlídný tón zřejmě nezapůsobil, protože odpověděl: „Ne, nikoho takového neznám.“

„Takže ani nevíte, že má svůj Institut?“ zeptal se vlídně hodný vyšetřovatel.

„Institut? Ne, to opravdu nevím,“ zavrtěl hlavou Josef K.

„Hm, dobrá,“ pronesl hodný vyšetřovatel a sladce se usmál, „ale Miloše Zemana určitě znáte, neříkejte, že ne! Ten člověk byl taky prezident. Co?“

„Miloš Zeman? Nic mi to neříká,“ pokrčil rameny Josef K.

Hodný vyšetřovatel pokýval hlavou a opět docela vlídně řekl: „Víte co, pane K.? Já vám teď budu říkat jména nějakých lidí. V případě, že vám ta jména budou někoho připomínat, tak kývněte hlavou.

Rozumíte mi?“

„Ano, rozumím vám,“ přikývl Josef.

„Tak jdeme na to,“ poplácal hodný vyšetřovatel Josefa K. po ramenou a spustil, „Okamura. Foldyna. Bašta. David. Vyvadil. Rajchl, Duffek. Soudružka Konečná. Soudružka Semelová. Soudružka učitelka Bednářová. Soudruh Větvička. Soudruh docent Skála. Soudruh Petr Hájek. Nela Lisková. Zwyrtek-Hamplová. Jaromír Petřík, přezdívaný Rudý kat. Jakýkoliv člen či volič KSČM, jakýkoliv člen či volič SPD. Lhoťan. Smetana. Zítko. Volný. Olšer. Pořád nic?“

„Ne, nic,“ odpověděl Josef K.

A to už nevydržel zlý vyšetřovatel, který popadl svého kolegu a zatřásl s ním: „Ten chlap je nevinný! Musíme ho zase pustit! Vždyť on ani neví, že Olšer už nežije, na to by se chytil, kdyby ho znal! Říkám ti, že ho musíme pustit!“

„Jo, vypadá to, že je nevinný, musíme ho pustit,“ uklidnil hodný vyšetřovatel svého kolegu a obrátil se na Josefa K., „musím se vám jménem tajné policie omluvit. Zatkli jsme vás a předvedli k výslechu neoprávněně. Bohužel na vás přišlo udání, moc ošklivé udání. Poslal ho jistý pan Š., ale nikdo takový samozřejmě neexistuje. Většina udání, která dostáváme, jsou podepsána nepravým jménem, lidé jsou teď nepředstavitelně zbabělí, mají strach a tak udávají buď anonymně, nebo pod nepravým jménem.

Ale my musíme prověřit každé udání, to je naše práce. A na vás přišlo udání, že znáte všechny ty lidi, jejichž jména jsem vám řekl.

Co je to za lidi?

Ti lidé skálopevně věří, že Ukrajina napadla Rusko, ve kterém spatřují osvoboditele České republiky z otroctví, do kterého nás dostal Západ a liberální demokracie.

Všichni seděli na té židli, jak sedíte vy. A nikdo z nich svou víru neodvolal. Neodvolal, i když jsme je mučili a uřízli jsme jim levé ucho a donutili je, aby ho snědli. Prof. Klaus dokonce svoje ucho rozkousal a pak nám ho plivnul do tváře. Toho by nezlomil ani starý Grebeníček.

Ale vy ty lidi naštěstí neznáte a tak vás musíme pustit.

Ještě jednou se vám jménem naší tajné policie omlouvám a tady máte jako satisfakci volnou vstupenku na všechny koncerty Jaromíra.“

Hodný policista dal Josefovi K. volnou vstupenku na všechny koncerty Jaromíra Nohavici a zlý vyšetřovatel byl tak hodný, že odvezl Josefa K. zpátky do jeho práce.

Poslední vyučovací hodinu už sice nestihl, ale kuchařky ve školní jídelně byly tak hodné, že pro něj ještě našli oběd, sice už studený a většinou ze zbytků. Ale pořád to byl oběd, do kterého se Josef K. s chutí pustil, ono při výslechu jednomu docela vytráví…