Okamžik pravdy pana Vlastimila Podrackého, spisovatele a publicisty v jednom

Na tento okamžik pravdy čekáme my. Potřebujeme pravdu od pana Podrackého, abychom věděli, jak to vlastně na Ukrajině je...

Nejnovější článek pana Podrackého, spisovatele a publicisty, s názvem „Ukrajina čeká na svoji hodinu pravdy“ je zatím to nejlepší, co jsem měl tu velkou čest od pana Podrackého číst.

Neváhám, jsa ještě plný čerstvých jako kouřící chlévská mrva čtenářských zážitků, přirovnat jeho článek ke slavnému dílku „O zemi, kde zítra již znamená včera“.

Je to tak, jak píše pan Podracký. V SSSR, pod patronátem veliké a především svaté Rusi, by chtěl žít každý, abych parafrázoval klasika.

Chtěli by tam žít i Ukrajinci, i Lotyši, i Litevci, i Estonci, chtěl by tam žít pan Podracký, chtěli bychom tam žít my všichni, neboť teprve v SSSR by se nám, jako Slovanům, dostalo patřičné lidské důstojnosti.

Přečetl jsem si, hově si hezky v houpací síti, článek pana Porackého nejmíň desetkrát, kochaje se znova a znova všemi tam zmíněnými fakty, které se, navzdory tomu, že žijeme v době postfaktické, třpytí v článku jako ty nejvzácnější démanty.

Ano, článek pana Podrackého je naprosto skvělý.

Ale přesto mi nedal odpověď na pár otázek, které mě při jeho poctivé a bedlivé četbě napadly jaksi mimoděk. A jistě to znáte ze svých vlastních životních zkušeností, že právě takovéto otázky, které vás mimoděk napadnou, patří k těm nejneodbytnější.

Dlouho jsem váhal, zda tyto otázky mám vyslovit nahlas. Ale pak jsem přece jen sebral všechnu svoji odvahu (stejně jako musel projevit nemírnou při psaní svého článku pan Podracký) a nyní vyslovuji tyto svoje otázky nahlas.

Ptám se vás tedy, pane Podracký, jakožto znalce, na následující: „Co vlastně dělá nyní v tento čas ruská armáda na území suverénního státu, jehož hranice, existenci a svrchovanost uznalo i samo Rusko?

Ano, zajímalo by mne, proč a z jakého důvodu vlastně nyní Rusko systematicky ničí ukrajinskou infrastrukturu a ostřeluje ukrajinská města?

Je to z lásky k Ukrajincům, je to z touhy dokázat jim, že Rusové nejsou nepřátelský, nýbrž bratrský národ?

Čeho chce vlastně Rusko dosáhnout touto válkou, ke které napjalo všechny své síly?

Osvobozuje snad někoho na Ukrajině?

Ale koho a od čeho?

Proč vlastně tuto chvíli nepřestává ruská armáda bojovat, ačkoliv je ze všech stran voláno po míru?

Píšete, že je velmi těžké vyvolat nenávist k bratrskému národu, proč tedy Rusové nenávidí Ukrajince natolik, že napadli a ničí jejich zemi?

Nebo tato válka není projevem nenávisti ruského národa vůči národu ukrajinskému, ale naopak projevem té nejvroucnější lásky?

Píšete, že nevěříte, že po invazi v roce 2022 chtěla většina Ukrajinců bojovat proti Rusům jako proti bytostnému nepříteli.

Může být, proč potom ale proti Ukrajincům jako proti bytostnému nepříteli chce bojovat většina Rusů?

Je to kvůli tomu, že v Kyjevě není od roku 2014 socha Lenina?

Proč tedy Rusko bojuje i nadále proti bratrskému národu, když samo vidí, jak je tento boj pro bratrský národ Ukrajinců zničující?

Neposlouchají snad Rusové písničky Jaromíra Nohavici, a proto jsou hnáni jakousi slepou nenávistí proti všemu ukrajinskému, na rozdíl od Ukrajinců, kterých chce, jak sám píšete, naprostá většina žít zase v SSSR?

Píšete, že je potřeba se domluvit na tom, aby Rusku byla přenechána východní území a Ukrajina byla neutralizována.

Je to tedy skutečný důvod, proč Rusko napadlo Ukrajinu, proč ji pustoší, tato neutralizace v ruském pojetí a chápaní, ačkoliv Ukrajinci jsou bratrský národ a většina jich Rusy miluje?

To všechno bych tak rád věděl, a jen vy, pane Podracký, můžete ve svém okamžiku pravdy na tyto moje otázky fundovaně odpovědět.

Jen vy a nikdo jiný!“

V poslední větě samozřejmě trochu přeháním. Na tyto moje otázky mi stejně tak dobře může odpovědět i třeba pan Horner, známý a výtečný postfaktista, který dosáhl takového posfaktickho mistrovství, že zcela postfakticky popírá i sám sebe, jakož imi může odpovědět i kdokoliv jiný.

Já se tomu rozhodně nebráním, na rozdíl od Ukrajiny…