Minuty pro Hitlera z Institutu Václava Klause

Majitelé jediných pravd, např. ti z IVK, jsou-li přitlačeni ke zdi důkazy, že zadupávají svobodu slova, že destruují voltairovský princip a že umlčují a zastrašují své oponenty, vytáhnou obvykle svůj poslední zoufalý argument...

V Institutu Václava Klause není vůbec žádná cenzura, naopak panuje tu obrovská pluralita názorů, vůbec se nestává, že by třeba Macinka urážel někoho na síti X jen proto, že by měl docela opačný názor než on, nebo dokonce sám prof. Václav Klaus.

Ale přesto má prof. Václav Klaus, který IVK nezištně propůjčil své jméno, strašlivý strach!

A tento strach je o to strašlivější, že se prof. Václav Klaus nebojí o sebe (což je obzvláště hrdinské, protože žijeme v nové totalitě, proti které prof. Václav Klaus ze všech svých stařeckých sil bojuje, de facto je její největší protivník, který je na seznamu osob určených k likvidaci číslem jedna), ale protože se bojí sám sebe!

Proto si každé ráno zavolá k sobě Jakla, důkladně ho prohmatá od hlavy k patě, pak se na něj upřeně podívá a praví: „Jako každé ráno chci od vás slyšet pravdu a nic než pravdu, Láďo. Nebojte se mi ji říct do mých očí.

Víte, o co mi jde?!

Chci vědět, jestli tady náhodou ve svém Institutu nezavádím totalitní praktiky!

Ano, chci vědět, pane Láďo, jestli náhodou nejsem nositelem té jediné správné pravdy, totiž té svojí!

Nebojte se, Láďo, nic se vám nestane, když mi řeknete, že se mýlím, že celá ta moje pravda je jen snůška blábolů a já jsem jen docela obyčejný žvanil!

Řekněte mi, pane Láďo, že vy všichni, jak jste tady, souhlasíte se mnou dobrovolně, protože mám skutečně pravdu. Řekněte mi, pane Láďo, že mi na všechno nepřikyvujete jen proto, že máte strach o své zaměstnání v mém Institutu, že se bojíte toho, že bych vás vyhodil, kdybyste se mnou nesouhlasili!

Řekněte, pane Láďo, že i zlý, ale opravdu velmi zlý, tj. mne kritizující či se mnou nesouhlasící názor má tady u mě v Institutu nárok na to, aby jeho nositel cokoliv vysvětloval a aby se jeho nositel mohl hájit.

Zkrátka a dobře, řekněte mi, pane Láďo, že nejsem Hitler, že snesu i vaši kritiku, i váš nesouhlas, že je tady u nás v Institutu demokracie, že se tady necenzuruje nic, co není v souladu s tím, co vyslovím já. Prosím, potvrďte mi, že na stránkách našeho IVK může být kdykoliv zveřejněna jakákoliv polemika s mými bláboly, jakož i kritika mé osoby!

Tak co, pane Láďo, jsem jako Hitler?“

Prof. Václav Klaus prosebně upřel svůj zrak na Jakla.

A ten, protože je odvážný a statečný člověk (na důkaz čehož z něho táhlo spodně kvašené pivo), i statečně a odvážně přikývl: „Je to tak, jak říkáte, pane profesore. Vám bych přece nelhal, toho bych si přece všiml, že vám pod nosem raší knírek.“

A tak Jakl každého rána neumetá cestičku žádnému novému Hitlerovi, který by snad ve svém Institutu potlačoval veškerou svobodnou diskuzi se svou jedinou pravdou…