Milá vládo České republiky, je těch dezolátů v Čechách a na Moravě nějak moc!

Takový nešvar se nám tu v české kotlince nějak rozmohl. Přibývají nám tu dezoláti, a co hůř, dávají, navzdory rostoucí policejní brutalitě, o sobě vědět. Kde dělají fialoví soudruzi chybu?

Vláda dělá něco špatně, protože dezoláti, tedy aspoň u nás na venkově, přibývají doslova geometrickou řadou.

Tak například před týdnem u nás chodil po náměstí jen jeden senior, který vyzýval ke strhávání ukrajinských vlajek.

Ačkoliv u nás žádné ukrajinské vlajky na žádných budovách nevisí (už jen proto, že u nás nemáme žádné Národní muzeum) a ačkoliv bylo proti němu brutálně zakročeno policií (přičemž existuje podezření, že si tento zákrok doslova objednali někteří vládní politici), procházeli se na druhý den po náměstí dva takoví senioři s megafony, další den už byli čtyři, třetí den jich už bylo šestnáct, pak třicet dva, pak šedesát čtyři, z čehož logicky vyplývá, že brzy nebude už na náměstí k hnutí, neboť bude plné seniorů s megafony, jak vyzývají ke stržení ukrajinské vlajky.

Nebo jiný pěkný příklad, jak se dezoláti množí!

Je u nás soukromé gymnázium!

V pondělí z něj vyhodili jednu učitelku češtiny, protože má ráda Puškina a miluje Nohavicu.

V úterý, ale byly už ty učitelky, které přišly o práci, kvůli výše uvedenému, dvě!

Ve středu čtyři, ve čtvrtek jich bylo šestnáct, v pátek se jednalo o třicet a dvě učitelky, ale v pondělí už z tohoto soukromého gymnázia letěly na dlažbu rovné šedesát čtyři učitelky a to už musel ředitel gymnázia začít svážet učitelky češtiny autobusy z celé republiky, aby měl koho vyhazovat kvůli Puškinovi a Nohavicovi!

Nebo chcete jiný příklad?

Tady je!

Začátkem zimy umrzl, kvůli drahým energiím, u nás jeden člověk, druhý den letošní zimy umrzli ale už dva lidé, třetí den už umrzli čtyři, pátý den už šestnáct, a tak dále, takže nakonec nezbylo než sem k nám přesunout z Ukrajiny milióny lidí, aby se to u nás docela nevylidnilo!

To samé hlad!

Hladem u nás umírali lidé také geometrickou řadou.

O pouštění rychlovarných konvic ani nemluvě.

Začal s tím jeden člověk, ale za měsíc už rychlovarné konvice pouštělo už tolik lidí, že se u našeho města musela postavit nová jaderná elektrárna.

A s tím, jak se utužuje cenzura, přibývá rovněž geometrickou řadou čtenářů Vidláka, který upozorňuje právě na to, jak se utužuje vládní cenzura, takže už není nikoho, kdo by neměl před sebou mobil a nečetl nahlas v nápadné shodě a jednotě s ostatní : „Vrchní PePa je dalším signalistou, který jen přebere za Fialského pár signálů a metafor,
aby mu pomohl tu sebranku dát do latě.
Zjistili, že lidi jsou naivové, kteří jim naletí na každý blábol, který drze vypustí, a už to frčí po stejné dráze.
Babiše honili po všech čertech, jen aby jeho i lidi unavili a odstranili.
Vydrželo jim to roky, povedlo se, a to samé dělají i s ostatními , kteří jim jen zkříží cestu.

Smrad se táhne Českem dál.
Už nezáleží na tom, co veřejně hlásí Novotný, jaká svinstva jsou schopni vymyslet, a koho nám dodali na Hrad, aby měli veškerou moc a koryta bez sebemenšího nesouhlasu.
Už nás veřejně uráží a smějí se nám do očí.

Dnes nás válcuje už druhá totalita za posledních několika málo desetiletí.“

Je to pěkná ukázka sborové recitace. Jak se vládě nedaří potlačovat dezoláty, kterých neustále přibývá, tak aspoň na poli sborové recitace, jejíž vyznavači plní náměstí, se naší vládě daří.

Je to vlastně jen jeden její jediný úspěch. Ale díky jí i za to, a díky jí i za to, že lidé po covidu k sobě našli opět cestu, když starostové pouštějí na obecních úřadech důchodcům v sobotu večer Českou televizi, aby ti, ožebračení vládou, ušetřili za otop.

My Češi jsme už holt takoví, že čím větší totalita nás svírá, tím máme k sobě blíž, tím víc si navzájem pomáháme...