Kdy napíše Karel Trčálek konečně něco původního?

Třeba o slunéčku sedmitečném, o Kohoutkově kometě, nebo o smažáku... leč marnost, nestane se tak, zatím si tedy přečtěte tento článek, i když není o okeně

Lněničkovi lezlo něco po čele a velmi ho to šimralo.

„Však počkej!“ řekl si potutelně, pak si plivl do dlaní a vzal do ruky kladivo, aby to, co ho tak šimralo, hezky po soudružsku, jednou pro vždy zneškodnil.

Rozmáchl se, ale uprostřed pohybu se zastavil.

„Kdepak, srp bude lepší, protože má ostří! Kladivo je tupé, ale srp je ostrý! Tomu se říká dialektika, chacha!“ zasmál se vítězoslavně Lněnička a odložil kladivo, aby si vzal do ruky srp.

Jenže srp nikde, někdo ho asi ukradl!

Ale naštěstí slunéčko sedmitečné, které Lněničkovi lezlo po čele, roztáhlo svoje krovky a vydalo se vstříc kometě, která rozhodně nepřipomínala smažák.

Ale nebyla to kometa z písně největšího básníka.

Tahle kometa byla Kohoutkova.

„Kometa jako kometa,“ myslíte si možná, ale nemáte pravdu, protože Kohoutkova vám, lidi drazí, už neexistuje, kdežto kometa největšího básníka tady s námi bude věčně.

Takže to slunéčko sedmitečné, co lezlo Lněničkovi po čele, bylo vlastně dezolát…