Kam až to může vést, když se politika plete do sportu, ukazuje případ ruské krasobruslařky

Proč má být trestána mladá ruská krasobruslařka Valijevová čtyřletým distancem jen kvůli tomu, že si omylem vzala dědovy léky?

            Dmitrij Peskov vzteky zatínal své milované pěsti.

            Tolik se těšil na dnešní den, kdy měl oznámit, že Vladimir Vladimirovič bude skutečně kandidovat na prezidenta. Celou noc kvůli tomu nespal a místo toho teď musel ruskému národu oznámit smutnou novinu, že Rusko bylo nacisty a Západem, což je vlastně jedno a totéž, připraveno o zasloužené olympijské zlato!

            „Ruskému sportu byla vyhlášena válka, a jak právě vidíme, všechny, i ty nejšpinavější prostředky, jsou fašistům dobré. Už dlouho není možné počítat s objektivitou a nestranností žádné nacistické mezinárodní organizace.

            Samozřejmě, že my, Rusové, s tím nesouhlasíme. Z mého pohledu je to politické rozhodnutí nacistů!“ skřípal zuby Peskov, přecházeje sem a tam, „proč má být trestána mladá, patnáctiletá krasobruslařka, jen kvůli tomu, že si omylem vzala dědovy léky?

            Jenom proto, že je Ruska?

            Chudáka dědu to vzalo tak, že se vypadl z okna, neunesl, že kvůli jeho lékům se nacistická propaganda vrhla na Rusko a že kvůli jeho lékům, které nechal na poličce v koupelně chvíli bez dozoru, přišla jeho milovaná vnučka o olympijské zlato!

            Je to jasný útok na Rusko!

            My jsme přece předložili jasné důkazy, že si naše mladá šampiónka a hrdinka vzala dědovy léky omylem.

            Jednak je tady dědův dopis na rozloučenou, který napsal ještě předtím, než vypadl z okna. V tomto dopisu se děda přiznává, že léky jsou skutečně jeho.

            Dále je to video natočené z okna protějšího domu. Na tomto videu jsou záběry, které jasně dokazují, že si naše krasobruslařka bere dědovy léky omylem.

            A pak je tady třetí, naprosto nevyvratitelný důkaz, totiž čestné prohlášení jednoho pana učitele, který v tomto svém čestném prohlášení vyjadřuje své pevné přesvědčení, že si naše krasobruslařka vzala dědovy medikamenty skutečně omylem, a proto musíme toto přesvědčení považovat za směrodatné.

            My jsme předložili jasné důkazy o nevině naší sportovkyně, ale nacisti je vůbec nevzali v úvahu.

Přijde mi totiž absurdní, když hrozí potrestání patnáctileté sportovkyni za to, že si vzala omylem dědovy léky.

Vždyť naše krasobruslařka přece nemůže za to, že se v Rusku narodila, a ve svém věku těžko mohla ovlivnit, jaký režim v naší zemi panuje!

Celý případ tak ukazuje, kam až může vést zatahování politiky do sportu, a je úplně jedno, kteří politici, sportovní funkcionáři, případně pak i novináři se ho dopouští, protože všichni jsou to nacisti!“

Peskov už nemohl, zalknutý spravedlivým hněvem, ani mluvit.

Naštěstí Vladimir Vladimirovič byl ledově klidný jako vždy.

„Ano, nesmíme připustit, aby byla takto politika zatahována do sportu,“ řekl Vladimir Vladimirovič a přimhouřil oči, „co se stalo dědovi, je neomluvitelné. Jeho smrt, kterou mají na svědomí západní nacisti, pomstíme. Náš boj se neskončí dřív, dokud nebudou všichni nacisti zlikvidováni a dokud nám nebudou fašistickým Západem vráceny všechny zlaté olympijské medaile, které nám byly ukradeny.“

Peskov se s úlevou vrhl k Vladimiru Vladimiroviči, stiskl mu pravou ruku a vděčně mu pohlédl do očí, jsou chvíle, kdy i mluvčí ruského prezidenta samým dojetím nenachází slov…