Mistrovství světa v kopané jsem nesledoval. To znamená, že jsem ho bojkotoval. Zřejmě jsem k tomu měl svoje dobré důvody
Stojím na rukách uprostřed místnosti lichoběžníkového půdorysu a představuji si, že stojím na sloupu v poušti. Sloup je vysoký dobře patnáct metrů a jeho průměr je půl metru, takže plochu, kterou mám k dispozici, abych na ni existoval, si dokáže každý lehce spočítat.
Ale nesmíme zapomenout ani na poušť!
Její písek má tmavě žlutou barvu a pokud se nemýlím, rozloha této pouště je dobře tisíc kilometrů čtverečních, takže pěší přechod z jednoho konce na druhý by trval i svatému Václavu jistě dobře pět dní, protože přechody jakékoliv pouště jsou obecně dosti vysilující.
To všechno si plasticky představuji, ale jsem ze svých představ vytržen.
„Tento pozemský svět, tato dimenze i naše planeta jako taková, má nové mistry ve fotbale! Vyhrála Argentina, její kolektiv se stmelil kolem Messiho!
Sláva Argentině, hrdinům sláva!
A víte, co je zajímavé?
Že první zápas prohráli a byli jen pár centimetrů od vyřazení, moc jim tehdy nechybělo, aby se nad nimi navždy zavřela plodová voda,“ sdělují mi tři králové, přičemž jeden z nich je docela černý, jako by snad neexistovala jiná barva než černá, mohl být přece třeba i žlutý, nebo rudý, jako někteří mravenci.
„Naše planeta má nové mistry ve fotbale? Nesmysl, Země není planeta! Kdyby byla Země planeta, tak kolem ní neobíhá Slunce!“ usměji se a ukážu na dary, které tři králové kamsi nesou, „to už se zase narodil Mesiáš?“
Ale odpověď na svou otázku nedostanu.
Černý král totiž zvolá: „Slunce neobíhá kolem Země, ale naopak! Země, obíhá kolem Slunce!“
Musím se opět usmát té naivitě: „To tvrdí mainstream. A všechno, co tvrdí mainstream, je čirá lež. Mainstream je mainstreamem, protože lže. Kdyby nelhal, nebyl by mainstreamem. Na internetu existují tisíce důkazů toho, že Slunce obíhá kolem Země.
A teď mi řekněte: ,Komu mám věřit? Mainstreamu, nebo důkazům, které jsem viděl na vlastní oči na internetu?'“
Opět promluví černý král, jako by se zbylí dva sami trestali mlčením za to, že jsou bílými heterosexuály a navíc ještě privilegovanými.“
„Pokud mainstream lže, proč potom tvrdí, že při budování stadiónů, na kterých se hrálo mistrovství světa a proto dost možná i mistrovství celého vesmíru, zahynuly tisíce lidí?“ opáčí se černý král, zubě se jako hříbě, které kdosi zabije na Štědrý den místo kapra, protože se považuje zabíjení kaprů na Vánoce za zvrácenost.
Vyhnu se přímé odpovědi, protože řeknu: „Při stavbě egyptských pyramid zahynuly taky stovky, ne-li tisíce otroků. Stavějí-li se i dnes takové stavby, je to jen dobře, protože jen takové stavby vyvolávají v lidských mozcích úctu a respekt. Proto se taky do základů katolických katedrál a kostelů už celá tisíciletí zazdívají odpadlíci od pravé víry, na čemž je vidět, že i katolická církev dokáže někdy jednat rozumně.“
„Takže vy schvalujete, že při stavbě fotbalových stadionů zahynuly stovky lidí?“ zeptá se mě přímo černý král.
„Ano, schvaluji. Kdybych to neschvaloval, nemohl bych se obdivovat egyptským pyramidám,“ vysvětlím mu.
„Ale katarské mistrovství světa jste přesto bojkotoval! Neviděl jste ani minutu, netřásl se vzrušením při jedné jediné penaltě. Pyramidy obdivujete, ale Katar bojkotujete! Není to pokrytecké?“ uhodí na mě černý král.
„Ano, je to pokrytecké. Musí to být pokrytecké. Kdyby to nebylo pokrytecké, byl bych Kristus,“ odvětím.
„Nebo Messi,“ dodá černý král.
„Nebo Messi. Někteří lidé nemají na vybranou. Světovládci je postaví před hotovou věc.
Řeknou jim: ,Vyber si. Svobodně si vyber. Buď budeš Kristus, nebo Messi!'
Mně takovou volbu naštěstí nikdo nedal,“ poznamenám.
„My jsme taky naštěstí jen tři králové, i když já jsem, bohužel, navíc černý. My neseme jen dary, nic víc. Zlato, myrhu, kus špeku. Nejsme zase tak důležití. No, už budeme muset jít.
Opravdu jste nevěděl, že Argentina zvítězila, ačkoliv je stříbrná?“ diví se černý král.
„Co je císařovo, císaři, co je božího Bohu,“ připomenu černému královi.
„Ano, samozřejmě, tak má a musí být,“ přikývne černý král a obrátí se na své kumpány, „pojďte, hoši, musíme jít. Letos to máme kurevsky daleko a moc dní nám už nezbývá, nemůžeme se spoléhat na to, že řeky docela zamrznou, tam na severu, kam míříme, řeky zamrzají málokdy.“
„Sbohem. Být otčímem Mesiáše, už bych vás netrpělivě vyhlížel z okna svého obytňáku,“ loučím se třemi králi.
Tři králové si hodí svoje dary na záda a šouravě se vydají na cestu.
Černý král se otočí a zavolá ještě: „Měl jste se dívat, i když jsem černý! Bylo to fantastické finále jeden na jednoho, kde bylo k vidění úplně všechno. Já si lepší fotbal nepamatuji a to už jsem byl mockrát v narkóze!“
Počkám, až tři králové zmizí i se svými poklady a zase si stoupnu na sloup uprostřed pouště. Je to jen představa, ale fantastická představa. Já si lepší představu nepamatuji a taky jsem už byl mockrát v narkóze, uklidňovali mě, ať nemám strach, že se určitě vrátím.
Ale já se schválně nikdy nevrátil, pokud vám v něčem připomínám argentinské mistry světa, nemýlíte se, jsou to moji dvojníci, poslal je do Kataru místo sebe, abych mohl mistrovství světa bojkovat. Jen Messi nejsem já, ale to už vám asi došlo, Messi je ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, jinak se promění v mlhavou vzpomínku, se kterou si hravě poradí kdejaký elektrošok, vypálí ji z mozku a je zase na čtyři roky klid.
