Co jste si zvolili, to máte. Národní katastrofě zabrání už jen zázrak!

Ocitli jsme se na prahu strašlivé katastrofy, nesrovnatelné s jinými katastrofami, kterými si náš národ prošel. Zachránit nás před lesbicko-homosexuálním peklem, do kterého se řítíme, může už jen bratrská pomoc

Ladik je teď v cizině. Nemá to tam, cyp jeden, lehké, protože ho pravidelně informuji o dění u nás doma. A nejsou to věru veselé zprávy, jsou to zprávy plné zoufalství a beznaděje. A když Ladik moje zprávy čte, pociťuje totéž, co pociťujeme i my tady doma.

Ladik je na tom vlastně ještě hůř než my. U nás je zima, ale Ladik, místo toho, aby si užíval Sluníčka, topí se ve stejném zoufalství a beznaději jako my, tady, protože Ladikovi nic nezamlčuji, píšu mu čistou pravdu.

Proto ani moje dnešní zpráva nemohla být radostná, neměl jsem Ladika čím potěšit, když jsem psal: „Milý Ladiku, chtěl bych tě potěšit, chtěl bych ti způsobit nějakou radost, chtěl bych, aby sis užíval bezstarostně sluníčka, ale nemám tě čím potěšit, naše situace je hodinu od hodiny horší, ani nevidíš, jak tady všichni závidíme těm, co žili v Protektorátu, protože to, co se u nás děje nyní, to je bezesporu ten nejtemnější okamžik v naší bohaté historii.

Ano, Protektorát, to je proti dnešku ztracený ráj!

Tři miliony tři sta padesát devět tisíc lidí, což je 32 % veškerého našeho obyvatelstva, se raduje, že si zvolili hezkého prezidenta a konečně bude hezky na světě, kdežto zbytek smutní, že nezvítězil prezident diplomat a že se už nikdo nikdy nebude mít dobře.

Jenže to byla jen poslední kostka domina, kterou potřebovala bruselsko-americká vláda národní fronty pro to, aby do dalších voleb, které vyhraje Babiš, zničila všechno tak, aby nic nepadlo do ruk právě Babišovi.

Teď k tomu mají naprosto volné pole a nikdo jim v tom nemůže zabránit, ani ty, teď můžou dělat všechno, co jim bude nařízeno a taky to udělají.

Když potkám někoho takového, hned mu vpálím do obličeje: ,Víš, pro co jsi hlasoval, ty kokote!?

Pro přijetí kvót pro černoušky, pro zavedení eura, pro lesbicko-homosexuální vyučování do škol, pro zvýšení daní pro chudé, pro přijetí cizích armád na naše území, ty už ostatně tady jsou, pro grýn dýl, pro umělou inflaci, pro zákaz chovu domácích zvířat, pro to, že elektriku a plyn budeme platit jak střelení, proto, že nebudete mět prachy na cestován z Vídně přímým letem do Dubaje, pro brutální represe proti nesprávným názorům!

Proto všechno jste teď hlasovali, to všechno jste si teď zvolili!'

Ale nepomáhá, ti lidé mají totálně vymytý mozek, z úst jim tečou sliny, jejich pohled je nepřítomný.

Řekni mi, Ladiku, jak k takové katastrofě, mohlo dojít?!

Patnáct let proti tomu všemu bojuješ, ale ti, co nám přichystali tento neblahý osud, na tvůj boj nic nedbají, i ty jsi jen pro ně zrnko písku, ani ty, bojovník k pohledání, jim nestojíš za to, aby tě vaporizovali!

Kdyby tě vaporizovali, přece by jen tady byla nějaká naděje v našem společném boji. Kdyby tě vaporizovali, znamenalo by to, že mají ještě pořád strach, že se bojí.

Ale oni se už nebojí ani tebe, nebojí se nijak pravdy, kterou o nich zveřejňuješ, jdou za svým a teď toho dosáhli!

Bude mobilizace, naši synci budou nasazeni na východní frontu, do pekla těch nejbrutálnějších bojů, a všichni budou tomu jen nečinně přihlížet!

Znám spoustu odvážných a statečných lidí, kteří vážně uvažují o emigraci, spousta jich chce utéct před tím, co se chystá, do Středoafrické republiky. Ale to je přece jen útěk, zoufalý útěk, nic jiného, tímto útěkem snad zachrání sebe před nasazením na východní frontu, ale nezachrání naši zemi!

Řekni mi, Ladiku, proč to tak dopadlo, proč jsme skončili v takové porobě?!

Proč zvítězil generál, a ne Jaroslav Bašta, charismatický vůdce, člověk pronikavé inteligence, skvělý rétor, mistr dramatických gest, prostě ta nejlepší osoba, kterou náš národ mohl postavit do čela, proč jej volila pouhá dvě procenta národa?

Bašta je přece skutečná osobnost, jediná osobnost mezi všemi kandidáty, člověk, který uhrane lidové masy, ale přesto byly tyto lidové masy zcela ignorovány, jejich svrchovaná vůle byla ve volbách zcela snadno popřena volebním magapodvodem, který byl vidět až z Měsíce!

Jak k tomu mohlo dojít, když ještě pár dní před druhým kolem plné Václavské náměstí zaplněné odvážnými a statečnými lidmi deklarovalo svoji touhu po svobodě?

Lesby už pochodují po ulicích, mají v rukou pochodně, jsou černé jako noc, bůhví, kde je tak narychlo fialový hnsu schrastil, a ty černé lesby, které nepochodují, projíždějí ulicemi v tancích, jsou to ty tanky, které jsi viděl naložené na na nekonečných vlacích.

A to je teprve začátek!

Ladiku, je-li ti tvoje svoboda milá, zůstaň tam, kde jsi!

Dostal jsem teď e-mail od jednoho známého, žije v Melbourne, proto má nadhled. Varoval mne, abych nechodil na koncerty Jarka Nohavici, protože Nohavica jim to zase podepsal a udává návštěvníky svých koncertů Rakušanově soldatesce.

Návrat do normalizace je dokonalý!

Pij rum a kuř doutníky, protože jiné potěšení už na tom světě nemáš.“

Poslal jsem Ladikovi e-mail a bezmocně hleděl z okna na ulici, po které přejížděly tanky.

„Pane bože, vždyť já úplně zapomněl na sudetské Němce! Nenapsal jsem Ladikovi, že se budou vracet Sudety Němcům!“ vyskočil jsem najednou od okna a vrhl se zpátky k počítači.

Ale bylo už pozdě, e-mail byl už úspěšně odeslán a já bezmocně položil hlavu na klávesnici, že se Ladik nedozví o vracení Sudet Němcům, udělalo by mu to velkou radost, vždycky říkal, že to tady jednou bude všechno zase Německo!