Chcimír a chciválek. Malé zamyšlení s panem Flaškou...

Je to jednoduché. Chcimír touží po míru a bojuje proti válkám. Naopak chciválci se libují v prolévání krve a, stejně jako husité, touží jen po tom, aby lidé umírali ve válce a proto posílají zbraně na Ukrajinu...

Chci mír a nechci válku!

A proto se všech válečných štváčů a všech chciválků ptám: „Čím skončila v Evropě druhá světová válka?“

Skončila bezpodmínečnou kapitulací fašistického Německa!

A sotva fašistické Německo bezpodmínečně kapitulovalo, byl mír, i když pravda, Václav Klaus osvobodil Prahu až devátého května a teprve jedenáctého května bylo zlikvidováno poslední ohnisko odporu v okrese Příbram.

A teď se ptám vás, chciválků: „Myslíte si, že posílání zbraní Ukrajině opravdu zajistí mír?!“

A sám si, místo vás, chciválků, odpovídám: „Ne, mír nezajistí dodávání zbraní Ukrajině, jako by v roce 1945 nezajistilo dodávání zbraní nacistickému Německu!

Mír bude, až bezpodmínečně kapituluje fašistický kyjevský režim, jeho čelní představitelé budou jako váleční zločinci postaveni před mezinárodní válečný tribunál, jemuž bude předsedat Rusko a ukrajinština bude zakázána jako úřední jazyk na celém území nynější Ukrajiny!“

Z toho vyplývá, že kdo dodává zbraně Ukrajině, podporuje válku, a ten kdo dodává zbraně Rusku, ten naopak podporuje mír, protože mír bude, až padne fašistický Kyjev!

Ještě před tím, než jsem tento článek zveřejnil, dal jsem jej přečíst panu Hornerovi, panu Lněničkovi a paní V.-Š. Oba pánové, stejně jako dáma, s názory v něm obsaženými vřele souhlasili a všichni tři mi vyslovili uznání za odvahu projevenou zveřejněním tohoto článku.

A to už je opravdu vyznamenání prestižní skoro jako Puškinova cena!