Kvůli takovým blbečkům jako jste vy, kteří si lepíte na čelo ukrajinské vlajky, vyhasly včera v ukrajinské Vinnycji dvacet a tři lidské životy. Je mi z vás na zvracení!
Ladik u snídaně zářil radostí, ani Buddha pod svým stromem nevypadal tak spokojeně jako Ladik u snídaně.
„Tak dalších minimálně dvacet zlikvidovaných ukrajinských nacistů! Celou noc se mi o tom zdálo, byly to moc příjemné sny. Seděl jsem na Kalibru jako baron Prášil na dělové kouli, letěli jsme nad Ukrajinou a já Kalibr jemným vychylováním svého těla přesně naváděl tak, abychom zlikvidovali co nejvíc nacistů,“ pomlaskával Ladik spokojeně, cpaje se přitom míchanými vajíčky, „ta míchaná vajíčka jsou opravdu skvělá. Pořádně se ráno nažrat, to je základ, jak se ráno nažereš, tak si večer lehneš.“
Vajíčka nebyla špatná, ale já je nejedl.
„Ten Zelenskyj je fakt šílenec! Takto likvidovat vlastní národ! Já se těm Ukrajincům divím, že tomu tak nečinně přihlížejí, že už toho Zelenského dávno neoběsili na nejbližším stromě.
Nebo mají snad tak vymyté mozky?
To neexistují žádní rozumní Ukrajinci, kteří nevidí, do čeho je Zelenskyj zavlekl?
Už dávno mohl být mír!“
„Čemu se divíš? I u nás se najde dost blbečků, kteří si nalepí na čelo ukrajinskou vlajku. Něco ti řeknu, když byl Majdan, řádili nacisti v Kyjevě jako diví, polévali policajty benzínem, mávali řetězy. S takovou svoločí se nevyjednává, taková svoloč se rovnou likviduje. To, že je Zelenskyj pořád u moci, je nejlepším důkazem toho, že Ukrajinci jsou nenapravitelnými nacisty stejně jako ti, kteří u nás oslavují Havla, a že se u nás takových debilů najde pořád dost,“ vysvětlil mi Ladik a pustil se do šunkových závitků, „tady ty závitky taky nejsou špatné, hlavně ta pěna uvnitř. Já jak se ráno nenažeru, tak jsem přes den poloviční, nic do mě není.“
Ale já neměl na jídlo ani pomyšlení.
„A přitom by stačilo tak málo, aby byl mír. Zlikvidovat Zelenského, aby Západ neměl komu na Ukrajině posílat zbraně. Všichni přece dobře vědí, že mír nebude dokud Putin neosvobodí Kyjev!
U nás jezdí Foldyna na motorce po hrobech ruských vojáků, kteří položili život za naši věčnou svobodu a dnes na Ukrajině zase za naši svobodu umírají ruští vojáci, hlavně Burjati, jen proto, že šílenec Zelenskyj žene zfanatizované Ukrajince do války!“ zoufal jsem si nad tím, jak jeden šílenec v Kyjevě dokáže rozvrátit životy stamiliónům nevinných Evropanů, o miliardách hladovějících lidí ani nemluvě.
„Na každou svini se vaří voda, neboj,“ uklidnil mě Ladik, který se už cpal tlačenkou, „protože v každém národě existují zdravé síly, které nakonec zvítězí. U nás na podzim vyjdou lidé do ulic, aby svrhli ten fialový hnus. A pak bude Zelenskyj nahraný, protože přestane od nás dostávat zbraně.
A to bude povzbuzení pro zdravé ukrajinské síly, aby se pomstily za Majdan. Zelenskyj bude viset a s ním i všichni naši domácí pomahači. Neboj, my si je už najdeme a všechno jim spočítáme, všechny ty jejich gríndýly a covidy, vystavíme jim účet, žádný strach.“
„Doufejme, že to tak bude! Že Vánoce oslavíme už v míru a v pokoji, hezky v teple,“ zadoufal jsem.
„Bude to tak, když jsem to řekl, tak to tak bude. Včera zařvalo dvacet nacistů, tak se na ně musí, pálit jim to do těch jejich baráků, do Vánoc bude mír,“ spokojeně si říhl Ladik, švédský stůl byl prázdný, zmizelo z něho všechno, i bliny. Bylo na čase pustit se do práce, a taky se hlavně podívat se na Facebook, jestli z něho přes noc někdo zase nezmizel beze stopy do nenávratna, protože se nenechali očkovat proti covidu, opíchat, jak říká Ladik.
