Do české restaurace Vietnamec zavítá tak nějak z nutnosti, z biologických důvodů. Když nemusí, tak raději navštíví fast food nebo půjde ke svým lidem. Proč to dělá nyní vysvětlím.
Nejčastější mínění vůči českým zvykům:
1. "Oni si vezmou talíř do svého pokoje a večeří sami."
2. "To jejich jídlo je prostě smíchané do jednoho. Všechno na jednom talíři. Namísto toho, aby si pochutnali každé jídlo samostatně."
To jsou názory, který jsem občas slyšel.
Vietnamec je naučený nejíst sám pokud nemusí. Pochopil jsem, že je to společenská záležitost. Chodí se dohromady ať už s kolegy, kamarády nebo přáteli. S rodinou je to jiné, mělo by se pozvat aspoň jeden nepříbuzný. Nevím proč, ale dělá se to.
Další nepochopenou věcí je, že si Češi platí každý zvlášť. Vietnamci platí obvykle dohromady.
Příklad: dneska to celý platí Milan, zítra Honza a příště Alois. Nemělo by se platit jen za sebe. Není to vítané. Když jsem to zažil poprvé, tak jsem si říkal, že to musí stát spoustu peněz. Třeba platit útratu za osm lidí. Tím se projevila moje mentalita vietnamské střední třídy.
Pak mi bylo důvěrně vysvětleno, že následujících dalších 7 útrat platí jiní. Takhle se to finančně dorovná. Výhoda spočívá zejména v tom, že Vás příště nezapomenou pozvat. Je to nepsané pravidlo a zároveň i test zda jste ochoten "investovat" do přátelství.
Kdo si váží druhých, tak toho u společné večeře moc nesní. Šetří hostitelovu peněženku a projevuje radost ze společného setkání. Hodně mluví, vypráví vtipy a raději pobízí druhé k jídlu. Důležité je, že nebyl opomenut. To je ten hlavní cíl. Nají se potom dosyta doma.
Tohle už platí pro vyšší střední třídu. Udržování konexí tam stojí nesmírné úsilí a snažení.
Ale když se živíte např. jako soukromý architekt, tak se potřebujete znát s movitějšími lidmi. Lidé, kteří se bojí "utrácet" jsou zapomenuti. Zůstanou celý život mezi stejně smýšlejícími lidmi. Nechci abyste nabyli pocitu, že je to nějaká ostuda. Kdepak. Prostě se cítí dobře tam, kde tomu víc rozumí.
..
Tento zvyk jsem se naučil a zkoušel ho uplatňovat tady v ČR. Záhy jsem to vzdal, protože tyhle věci se nevysvětlují, to se musí nejprve nějak kulturně pochopit. Tak jsem se vrátil k tomu, že si tady každý platí to svoje.
Vietnamský způsob stolování má výhodu v tom, že je všechno zvlášt na talíři. Když chcete, aby se Váš host dobře pohostil, tak jednoduše přestanete jíst.
Necháte jídla a zaměříte se na konverzaci. Tohle by s českým způsobem podávání jídla šlo bohužel obtížněji.
