Zoufalí lidé dělají zoufalé činy - ještě slovo k Mašínům

Bratři Mašínové i po desítkách let rozdělují českou společnost, jejich činy dodnes inspirují publicisty k psaní textů. To, že je inspirují, znamená i to, že jim vdechují život, vytahují je z bahnitého poklidu lokálních témat, pomíjivých okolností a žabomyších sporů.

Tohle není olympiáda, o medaili samou nejde.

Svými činy nutí dnes i nás věnovat se věcem podstatným, spjatých s nedávnou minulostí, z níž pramení i viny mnoha z těch, kteří se k nim dnes vyjadřují. Jsou to podstatné otázky postavení člověka v totalitní společnosti, mezí jeho svobody, účelu, který světí prostředky - zkrátka principiální otázky dotýkající se našeho přesvědčení, na něž je jazyk logiky nebo práva krátký.

Domnívám se totiž, že odpovědět na otázku, jestli jsou Mašínové hrdinové či vrazi, je nemožné. Asi jako chtít v jednom článku, jaksi jednou provždy, definitivně odpovědět na otázku, jestli existuje Bůh nebo jestli má pravdu levice či pravice. Každá z výpovědí říká víc o svém autorovi než o Bohu, politice nebo, v našem případě, o Mašínech. Říká - jak bych se dnes na jejich místě a v jejich okolnostech CHTĚL zachovat já. Je to přitom vyhrocený spor a stát stranou není dost dobře možné - musím zvolit stranu.

Spor o Mašíny se k nám dnes dostává jako spor o vyznamenání - má jim být přiznán status hrdiny národa, mají být jejich činy označeny za následováníhodné? Nesouhlasím s texty, které jejich zoufalé činy bagatelizují tím, že je zkoumají jako sled událostí - začnou vlivem otce, pokračují válkou a třídním bojem, končí popisem zabití. Jen málokterý světec má svatý každý krok - od zoufalých lidí to snad nikdo vážně nečeká. Jde přece o celkovou ideu - je správné se zbraní v ruce bránit vlastní svobodu proti tyranii?

Jsem si poměrně jistý, že kdybychom tak, jako dnes pitváme Mašíny, pitvali i ostatní osobnosti našeho národa, příliš hrdinů by nám nezbylo. Sv.Václav, Jan Žižka, atentátníci na Heydricha - nikdo z nich by neprošel sítem českého publicisty. Nešťastná země, která nemá hrdiny. Na druhou stranu, řečeno s Brechtovým Galileem, nešťastná země, která je potřebuje.