Z filmového festivalu o filmu Moskytiéra

Zhlédnutí filmu Moskytiéra ve mě zanechalo dojem skutečně neobvyklého snímku. Není divu, že se nachází v soutěžní sekci karlovarského filmového festivalu.

Příběh vypráví o movitější rodině, jejíž fungování je nejen problémové, ale také sebezničující. Postupně se dozvídáme, že veškeré rodinné vztahy jsou naprosto zničené. Patnáctiletý Lluís si žije tichým životem v rodině, která zrovna prochází manželskou krizí. Lluís proto věnuje veškerou pozornost zvířatům, díky čemuž svůj byt sdílí se šesti psy a několika kočkami.
Manželská krize Lluísových rodičů způsobí odchod otce. Ten si později snaží nahrazovat manželku společností služky, která pro něj ještě nedávno pracovala. Služka Anna si ale původně myslela, že jde jen o sex a protože potřebovala peníze, tak společnost Lluísově otci dělala.
Mezitím se však Lluís se svou matkou u sebe doma snažili o vytvoření uvolněné atmosféry. Žili se zvířaty, užívali si nepřítomnosti přísného otce. Při oslavě Lluísových narozenin se ale pozvaný kamarád zaplete s Lluísovou matkou Alicí. Když se to však Lluís dozví, začíná fetovat, což se výrazně projeví na jeho přístupu k ostatním a uzavírá se do sebe. Do toho se ještě objevuje krize u rodičů Miguela, Luisova otce. Matka Miguela je němá a trpí Alzheimerovou chorobou, což jejího manžela vysiluje. Oba se tedy pokusí o společnou sebevraždu otravou plynem, ale zapomínají zavřít okno, takže přežijí. Aby toho nebylo málo, do příběhu zasahuje také Miguelova sestra, která si neví rady s výchovou své dcery. Celá situace tak navozuje dojem skutečně vyšinuté rodinky.
Když je Alice svým novým milencem znásilněna, uvědomí si vážnost své situace a vybaví si, co odchodem svého manžela ztratila. Proto se snaží o návrat Miguela zpět do společného bydliště. Miguel tedy opouští Annu a vrací se ke své rodině. Celý snímek končí scénou, kdy se celá rodina sejde u stolu a diskutují jak o úspěších Anny v práci, tak také o neúspěších ve vztazích prarodičů Luise. Závěrečná scéna působí paradoxně idylickým dojmem. Jakoby se nestalo. V samotném závěru však někdo zazvoní. Je to policie, dealer drog, nebo něčí milenec? Anebo si jen někdo spletl zvonky? Scénárista tuto otázku schválně nechal otevřenou. Je tedy pouze na vás, jak si závěr domyslíte.
Režisér o svém filmu mluví jako o komedii o nemožnosti tragédie. Tvůrci chtěli vyvolat v divákovi pocit zmatenosti. Také proto byla nasazena do příběhu i zvířata. Natáčení se zvířaty prý není o moc složitější, než natáčení s lidmi. Některé scény jsou prý jednodušší právě díky tomu, že chování zvířat je na rozdíl od lidí předvídatelné.
A proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje? Podle režiséra jde o metaforu na izolaci postav. Když snímek uvidíte, zajisté si všimnete příběhu, který v souvislosti s moskytiérou hlavní postava vypráví
Celý film má v sobě mírně depresivní složky příběhu, ale i tak se našlo několik vtipných scén. Vtipně až smutně působí celá situace rodiny. Zhlédnutí tohoto filmu mohu doporučit všemi deseti. Až do poslední sekundy filmu se nudit rozhodně nebudete.
Tomáš Kabát

Článek byl uveřejněn na kulturním serveru MEZINAMI.CZ

http://www.mezinami.cz/zkulturni-se/festivaly/soutezni-sekce-moskytiera/