Václav Moravec: Budu mít radost, když půjdou mladí volit (rozhovor)

Rozhovor s Václavem Moravcem proběhl ve středu 19. května, při příležitosti natáčení předvolebního speciálu pořadu Otázky Václava Moravce z Ostravy.

Rozhovor probihal pri navsteve Vaclava Moravce v OstraveBarbora Střelecká

Vy jste se proslavil zejména v době, kdy jste pracoval v rádiu BBC. Neschází Vám tato práce?

Práce pro BBC mi chybí, protože ze všech médií, kterými jsem prošel, to bylo médium, které v Británii existuje více než 80 let. Má vnitřní pověst a i vnitřní pravidla. To zázemí, které poskytuje redaktorům, se nedá vůbec s českými médii srovnat. To byla skvělá učňovská léta. Ale rádio jsem neopustil, protože jsem v soukromém rádiu, rádiu Impuls, protože to řídí Jiří Hrabák, muž, který mě vzal v roce 1993 na Evropu 2 a přivedl mě vlastně do pražského rozhlasového světa. Takže jemu vděčím za to, že jsem se z Evropy 2, Frekvence 1 pak dostal do BBC a pak do České Televize.

Ano, na rádiu Impuls máte také vlastní diskusní pořad. Do něj si ale nezvete pouze politiky, ale i jinak zajímavé lidi. Nemáte chuť si třeba i v televizi vést vlastní talkshow s různými jinými osobnostmi, než jen s politiky?

To je právě to, co mě na tom Impulsu baví a proč si tam chodím „odskakovat“, protože v České Televizi jsem brán jako tvář politického zpravodajství a publicistiky. A rádio Impuls, tím že tam chodí zpěváci, a osobnosti, tak je to takové občerstvení pro mě.

Takže jste neapeloval v ČT na to, aby Vám takovéto „občerstvení“ taky dopřáli? Pamatuji si například, že i tam jste měli jako hosta Dalajlámu, anebo Madeleine Albright. Proč takovýchto neobvyklých lidí není v televizních Otázkách více?

Když jsou to takové významné osobnosti jako je Dalajláma, Madeleine Albright, nebo třeba bývalý prezident Václav Havel, který byl také hostem Otázek, tak pořád jsou to lidé, kteří jsou významnými společensky a mají vliv. I Dalajláma je prostě persona, přestože zejména duchovní, tak je tam i ten politický rozměr.

Ale já se přiznám, že mi ve zpravodajství a publicistice České Televize je dobře, takže že bych měl třeba ambice mít talkshow jako má Jan Kraus, kam si zve lidi spíše ze zábavního průmyslu, po tom jsem zatím moc netoužil, protože mám ten pořad na Impulsu. Takže jsem uspokojen tou rozhlasovou talkshow a nemám zatím potřebu měnit tu svou tvář v televizi.

A nemyslíte si, že Vás ta politika až nad míru zaměstnává?

Poslední rok se snažíme s dramaturgem Otázek, Čestmírem Praňkem, ty otázky posouvat tak, že tam nechodí jen politici, bavíme se o společenských a politických tématech, ke kterým zveme odborníky z oboru. Snažíme se mírně odpolitizovat ten pořad. Když se nedíváte na ta politická témata s politiky, tak je to, myslím si, občerstvující.

Pociťujete po tolika letech praxe před televizními kamerami ještě někdy nervozitu na scéně?

To víte, že ano. Třeba na těch předvolebních speciálech vidíte to publikum a nevíte, co bude dělat, v jaké bude náladě, jestli bude toho moderátora a jeho pokyny respektovat. Navíc tím, že ta letošní předvolební kampaň byla docela vyhrocená, tak v některých regionech mě to publikum a jeho reakce, které někdy byly až příliš agresivní, rozhodilo. To se nedá nazkoušet. Je to skvělá zkušenost, ale prožíváte to poprvé a tu trému jsem letos v těch čtrnácti speciálech měl určitě.

A co práce ve studiu, mimo publikum? Jste třeba někdy tam nervózní? Cítíte tam třeba velkou zodpovědnost?

To bezesporu. Něco jiného je ale nervozita a pokora. Každé vysílání si prostě říkám, že je to vysílání důležité a nesmíte ho podcenit, protože ještě tím, že ten pořad nese moje jméno, tak bych si mohl uříznout ostudu. Takže nad každým tím pořadem v rámci svých schopností přemýšlím, abych se na něj nejlépe připravil a nejlépe ho odmoderoval.

Ta tréma v tom domácím studiu ale není tak velká, protože to máte už osahané. Víte, co můžete čekat od toho týmu, od těch hostů, takže jediné, co mi může způsobit trému je, když se začne rouchat technika, což se stalo nedávno v neděli, kdy se zhroutil počítačový server, do kterého se nahrávají příspěvky.

Jaká byla atmosféra, když jste natáčeli v Afghánistánu?

Tím, že jsme tam byli potřetí, tak jsem se tam těšil, protože vypadnete z toho českého prostředí a z té české politiky a vidíte zbídačenou zemi, která je více než 20 let zmítána válečnými konflikty a je to skvělá zkušenost. Možná to zní absurdně, ale přestože je to země nebezpečná, tak teď jsem se do Afghánistánu těšil, protože mi ta země připadá strašně krásná. Ty hory a to, jak ta země vypadá… Myslím si, že kdyby se tam nevedly války, tak by to byla turisticky hodně navštěvovaná země pro lidi, kteří mají rádi hory a přírodu. Já jsem se tam těšil a mrzelo mě, že jsme tam byli jenom na 5 dnů.

A měli jste vůbec čas si tu oblast prohlédnout, když jste museli připravovat pořad?

Tím, že připravujete ten pořad, natáčíte reportáže, tak ty lidi a ten kraj poznáváte. Bohužel na to nebylo tolik času. Vše bylo takové nahuštěné.

A jaká byla atmosféra přímo při vysílání, když se natáčelo a za zády Vám přistávala letadla?

Nijak mě to nerozhodilo, spíše to bylo letos trochu více nebezpečné, a tak byla zvýšená ta bezpečnostní opatření, protože už zase začíná série výbuchů a lze tam pak pocítit nervozitu těch vojáků. To bylo jediné, co mě tam tak znervózňovalo. V průběhu přenosu nějaké přistávání letadel berete jako kulisu, protože tam vlastně sedíte u letiště, kde probíhá normální provoz a když jste tam už hodinu před natáčením, tak si zvyknete.

Lidé Vás nazývají workoholikem, cítíte se tak?

Když mi někdo říká, že jsem workoholik, tak na to s oblibou odpovídám, že mám co do počtu týdnů více dovolené, než je běžné, takže s tím workoholismem to tak není.

Preferujete dovolenou v zahraničí, anebo raději zůstáváte věrný České republice?

Půl napůl. Když jezdím do zahraničí, tak bych to nenazýval dovolenou, ale poznáváním zemí. Jako třeba loni jsem byl v Číně, teď to byl ten Afghánistán, což bylo sice pracovní, nebyla to dovolená, ale baví mě poznávat nové země. Zároveň jsem ale „lokálpatriot“ a nedám dopustit na Orlické hory, Jesenicko a i Moravskoslezský kraj. Tu republiku mám rád.

Posledním dotazem se vrátíme zpátky k politice. I letos se chystá k volbám spousta prvovoličů, ale ještě se v té politice tak neorientují a neví, čím se při výběru politické strany řídit. Měl byste nějakou konkrétní radu pro prvovoliče?

Já bych si přál v souvislosti s prvovoliči, aby vůbec k těm volbám šli. To bude první úspěch. Osobně budu mít radost, když k těm volbám půjdou, když se budou zajímat o politiku.

 Přečtěte si také: Podívali jsme se do zákulisí předvolebního speciálu OVM v Ostravě

Foto: Barbora Střelecká

Další fotografie:

Zákulisí OVM - Ostrava

Článek byl napsán pro gymnázium EDUCAnet Ostrava