Václav Klaus: povoláním demagog

Hned na úvod musím přiznat, že jsem nikdy neměla v plánu psát o politice ani politicích. Jednoduše proto, že mě to nebaví a myslím si, že politice se věnuje spousta blogerů i jiných autorů, takže dalšího netřeba.

Po shlédnutí celého rozhovoru na DVTV s naším bývalým prezidentem Václavem Klausem jsem ale svůj postoj přehodnotila. Ano, tak moc mi to "hejblo žlučí". Ponechme stranou zaujatost/nezaujatost moderátorů této platformy vůči některým lidem a tématům, které čas od času pozoruju, stejně jako pro některé osoby těžko skousnutelné vlastnictví Economie (pro kterou DVTV dodává obsah) Zdeňkem Bakalou. O tomhle tento článek být nemá a tak se k těmto problematikám ani nebudu vyjadřovat.

Václav Klaus, jehož narcistické ego potřebuje alespoň čas od času pošimrat nějakou tou zmínkou v médiích, se proto od dob, kdy skončil v prezidentském angažmá všemožně snaží, aby tomu tak bylo a využívá k tomu různé prostředky a hlavně různá více či méně závažná společenská témata, na kterých se může populisticky přiživit. Nejinak tomu je i v době covidové pandemie, ve které ze sebe dělá "hrdinu" tím, že odmítá nosit na místech, kde je to nařízeno vládou České republiky, roušku. Protože je prý neúčinná. I když, ono to s tím hrdinstvím a pevným přesvědčením o téhle pravdě nebude tak horké, protože pokud si projdete pár fotografií s bývalým panem prezidentem z poslední doby, on tu roušku na obličeji částečně nasazenou má a může si ji tak v případech, kdy by mu třeba hrozil nějaký postih, jen poposunout o pár centimetrů výš:

https://echo24.cz/g/Sezyp/klausovi-bojuji-s-rouskou-chvilku-ji-maji-chvilku-ne/1Klausovo pojetí "Chytré horákyně..." - ani oblečená, ani neoblečená, ani ryba, ani rak... takových "hrdinů" potkávám denně v pražské MHD tucty...ve chvílích, kdy uvidí na nástupišti policajta, si roušku vzorně nasadí...

Bylo tedy jasné, jakým směrem se otázky v interview na DVTV budou ubírat. Rozhovor s naším bývalým prezidentem vedl Martin Veselovský, kterého já osobně považuju za jednoho z nejlepších moderátorů a novinářů současnosti a z tria Drtinová/Smetana/Veselovský taky za toho, komu se podle mého názoru daří v rozhovorech zůstávat nejvíce nestranný. Ne vždy, pochopitelně, ale i tak se nerozpakuju ho nazvat velkým profesionálem. Šachovou partii s Klausem začal jednou z úvodních otázek takto: "Proč vlastně nenosíte roušku tam, kde to vláda nařizuje?" "Protože vnímám rouškování jako fikci, jako neúčinnou věc, je to výraz mého protestu proti nejen rouškám, roušky jsou jenom malý detail toho všeho, co se s námi děje, je to výraz mého protestu a já myslím, že je povinností člověka, který zásadně, z vnitřního hlubokého přesvědčení, se znalostí spousty věcí o tom prostě odmítá tato plošná restriktivní opatření..." odpověděl Klaus a čili tak hned v jedné ze svých prvních vět prohlásil, že o covidu a všem, co se jej týká, má velké znalosti. Považuju za podstatné tento fakt zdůraznit, zvláště s ohledem na následný průběh rozhovoru, protože to byla hned další jeho věta, co pronesl, kterou Veselovskému krásně nahrál na smeč: "Mimoto, když jsem sem teď šel, tak jsem slyšel, že premiér chce zavádět místo roušek nějaké respirátory, jestli je to pravda, tak to znamená, že celý ten rok hry s rouškama byl pouze hrou, když ty roušky nejsou účinné - nevím, tak dost možná, že to byla naprostá fikce." Veselovský: "Na druhou stranu, teď jste říkal, že jako člověk, který o tom hodně ví (Klausovo souhlasné přikývnutí), tak předpokládám, že asi víte, že než látková rouška, ten respirátor je výrazně účinnější - nebo myslíte, že ne?" "No tak, že snad je účinnější.. tak technické znalosti o kvalitě respirátorů to nemám..." "Ale máte technické znalosti o kvalitě roušek, protože říkáte, že nefungují" kontroval moderátor a jeho reakce byla téměř do puntíku reakcí, která po vyřčení Klausových předchozích slov napadla logicky i mě. Klaus se jeho (domnělý) útok pokusil odrazit tímhle "protiútokem": "Já myslím, že vynechme tady ten ostrý tón, jinak já ho budu používat taky, podívejte se, pane redaktore, já jsem třicet let, třicet jedna let zvyklý v televizích a rádiích, kdy se se mnou takhle mluvilo a já to umím opětovat, takže takhle ne!"

Veselovský to ponechal bez komentáře a pokračoval: "Rozumím tomu správně, protože vy jste také mluvil o tom, že nenošení roušky na vašem obličeji je svým způsobem občanská neposlušnost - takhle jste to nazval, že nějakou vaší občanskou neposlušností je i to, že oproti platícímu nařízení vlády jste hodinu a čtvrt strávil v restauraci před několika dny na Praze 6, i přes to, že drtivá většina této společnosti do restaurací nemůže chodit?" "Já jsem přesvědčen, že v tuhletu chvíli sedí v restauracích tisíce a tisíce lidí, že je někdo známější osoba a udavači - zvláštní prototyp našich spoluobčanů, prostě že teď mají najednou žně, a že si všimnou osoby, kterou znají a nevšimnou si stovek tisíců, které neznají, tak to je druhá věc..."  (všimněte si, že Klaus na začátku hovoří o tisících lidech, kteří zrovna sedí v restauraci, o pár vteřin dál už jsou to stovky tisíců)..."Není to čirou náhodou tak, že by ti - jak říkáte, známé osoby - a vy jste jednatřicet let působící politik v Československé a České republice, měly jít příkladem...a zajímalo by mě, jaký je tohle..." (Veselovský ukázal na obrazovku s fotkou Klause, vycházejícího bez roušky z restaurace)..."vlastně příklad? Co tímhle jako říkáte?" "Tak za prvé," ohradil se Klaus, "nemyslím, že bych si kladl za cíl jít příkladem, to tak bylo v minulosti...ale já tím demonstruju svůj postoj...pokouším se některým lidem říkat - prosím vás, dělejte to taky!" "Takže z vašeho pohledu by bylo ideální, kdyby měly restaurace otevřeno a všichni do nich chodili?" Snažil se pochopit Veselovský. "Já si myslím, že...že žijeme v bláznivé době, kdy se poprvé v historii neizolují nemocní, ale zdraví lidé, tak já si myslím, že maj se izolovat nemocní a zdraví a nerizikoví mají mít možnost žít normální život včetně toho, že půjdou někde v Krkonoších lyžovat a pak si tam večer zajdou do restaurace." "Nezlobte se na mě, ale jak chcete izolovat nemocné? Protože při vší úctě k vám, vy teď můžete být nemocný, bezpříznakový, a můžete tady při veškerém mém respirátoru nakazit mě."

Klaus se po tomhle Veselovského závěru zasmál - nutno říct, že hodně nuceně, sklopil oči a překřížil si paže na prsou. Bylo na něm vidět, že mu styl vedení rozhovoru není nikterak příjemný. "Podívejte, tak za prvé, já myslím, že mnoho, mnoho špičkových lékařů se usmívá nad tím slovem bezpříznakově nemocní..." (netuším, jaké špičkové lékaře měl náš bývalý prezident na mysli, ale z vlastní zkušenosti vím, že bezpříznakoví přenašeči covidu existují, sama jsem se s několika setkala - kdy tito - navenek zcela zdraví lidé šli na test víceméně náhodou - například kvůli zaměstnání a až tam zjistili, že jsou pozitivní)..."to taky v historii lidstva zatím ještě nebylo, aby byli lidi bezpříznakově nemocní, to je taky specifikum téhleté zvláštní nemoci..." (a tento "argument" má dokazovat co přesně, krom toho, že se covid chová jiným způsobem, než jaký je obvyklý u jiných virových onemocnění?) Podobným směrem uvažoval i Veselovský, když se Klause zeptal: "Není to specifikum toho, jak se ta nemoc chová? Připouštíte si možnost, že byste mohl ten virus roznášet, aniž byste na sobě pociťoval příznaky?" "To nevím, to jsou všecko hypotézy, jestli je to tak možné nebo ne..." "To jsou hypotézy? Nejsou to náhodou výsledky velkého počtu studií, které vznikly za posledních několik měsíců?" Klaus se na moment zamyslel a aby si vyhnul odpovědi, začal mluvit o vakcinaci a svém negativním postoji, který vůči ní zaujímá. Přitom plynule přešel do napadání DVTV (během deseti minut od začátku rozhovoru už podruhé, tentokrát za to, že šíří dezinformace a že vytváří atmosféru strachu a tím defakto nutí lidi do očkování). Pak spustil opravdu velmi procítěným ponurým hlasem, že "takhle, takhle se přece žít opravdu nedá...že bychom takhle skončili jakékoliv normální lidské životy a uzavřeli se do nějakých katakomb, každého izolovali, dodávali nám potravu nějakými hadičkami zvenčí..." Ovšem - tohle vůbec není šíření dezinformací. A už vůbec taková prohlášení známé osobnosti - jakou Klaus nepochybně je, (ať tento fakt zpochybňuje, jak chce), nenapomáhají šíření atmosféry strachu, ze které před pár minutami obviňoval Veselovského a tým DVTV. "Já se moc omlouvám, ale to se přece neděje" reagoval Veselovský a Klaus důrazně odvětil: "No to se děje, to se děje... to mi neříkejte, že to sám necítíte, jak se ty šrouby utahují neuvěřitelným způsobem a neříkejte..." (a přišel další, v pořadí už třetí útok na DVTV a Veselovského coby ovlivněného moderátora)..."že to necítíte, jenomže máte teď za úkol od svých chlebodárců, abyste říkal, že se to neděje, ale já myslím, že kdybysme si sedli někam na pivo, tak na to kývnete." Na tohle už Veselovský nemohl nezareagovat. "Já si myslím, že by bylo poměrně fér, když už někoho z něčeho obviňujete, abyste to uvedl i s důkazy." "Tak důkazy jsou už jenom podle stylu rozhovoru, podle otázek, které pokládáte, poměrně jasné..." reagoval Klaus další prázdnou a ničím nepodepřenou vatou, zato - pochopitelně - s obviňujícím charakterem. "Takže když se vás kriticky ptám, proč si něco myslíte, tak to vnímáte tak, že to nutně musí být mé zadání?"  Ujasňoval si Veselovský. "Tak já myslím, že vás známe..." zhodnotil Klaus. "Kdo my?" Nechtěl se Veselovský vzdát, čímž svého hosta rozhodil natolik, že ten už se vzmohl jen na plácání o tom, že on vlastně neví, jaká je v DVTV organizační struktura a že si Veselovský třeba šéfuje sám... čímž vlastně krásně ukázal, že jeho předešlá obvinění byla střílením do prázdna.

Když po něm posléze Veselovský chtěl interpretaci, jak si vysvětluje různé nárůsty počtu úmrtí na covid 19, Klaus zkusil argument, že on přeci nemá medicínské vzdělání, aby mohl fundovaně o takových věcech mluvit. Ale jen si vzpomeňme na jeho prohlášení, že o covidu má spoustu znalostí, že roušky nefungují, že bezpříznakoví přenašeči neexistují...nehledě na to, že Veselovskému neustále mával před obličejem svou novou knížkou, kterou nedávno napsal a která o covidu pojednává. A najednou, když se má vyjádřit k něčemu, co je statisticky zaznamenáno, tak se k tomu vyjádřit nemůže, protože nemá medicínské vzdělání? Ale na ta předešlá tvrzení ho má, nebo ho nepotřebuje, nebo jak to tedy vlastně je? 

V samotném závěru rozhovoru se moderátor pokusil apelovat na Klausovo svědomí a zdravý selský rozum. "Víte, co by mě vlastně zajímalo? Jestli byste dokázal tváří v tvář těm zdravotníkům, kteří jsou na covidových odděleních říct - je to bublina." Spousta řečí opět o ničem a závěr, který z Klause nakonec moderátor dostal - namísto srozumitelné odpovědi na svou otázku, zněl: "Je to vážnější chřipka. Já myslím, že bát se téhle nemoci je nedůstojné a trochu srabácké a zbabělé. A že jsou lidi z principu bojácní, to je pravda, ale myslím, že přiměřeně sebevědomý člověk... (trochu se obávám, že tím opravdu myslel sebe)..."musí riziko covidu brát tak, aby s ním dovedl normálně žít." A pak přišlo poslední - pokud jsem dobře počítala, páté zaútočení na Veselovského, respektive pokus o jeho zesměšnění: "Vypadáte v té roušce půvabně, opravdu, moc vám to v ní sluší." "To je respirátor." "Aha, tak já to nepoznám, jaký je v tom rozdíl..." 

Víc k rozhovoru na DVTV asi dodávat netřeba. Ale opravdu doporučuju se na něj podívat - na celý. Snad jen, že tenhle člověk by se asi s Klausem úplně neshodl, že je covid jen vážnější chřipka...:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-bloger-smrt-jozef-kmeto-covid-19-koronavirus-video.A201026_145020_zahranicni_baky

Před pár dny jsem taky byla po pár měsících na kontrole u jedné své lékařky. Mladá zdravá ženská (zhruba jako já něco po třicítce), taková tvrďačka, která jen velmi málo ukazuje své emoce nebo si na něco stěžuje. Před vánocemi se během služby na klinice stejně jako řada dalších jejích kolegů nakazila. Jak sama říkala - nikdy nebývala nemocná, nikdy netrpěla na nějaké virózy, ale pár jich za život přece jen prodělala a zkušenost s covidem byla dost odlišná. Ztratila zcela čich a chuť - když si nachystala jídlo, tak nebýt toho, že viděla, oč se jedná, neměla by jak to poznat. Výrazně zle se jí dýchalo, dýchací cesty se jí silně stáhly a tenhle symptom včetně různých parestezií a závratí ji trápí doteď, i když už je zase normálně v plném pracovním nasazení. Tvrdila, že je na tom ještě dobře, protože některým jejím kolegům, co covidem onemocněli, se čich a chuť nevrátily ani po měsících od prodělání nemoci. 

Lidé, kteří stejně jako Klaus proklamují, že nenošením roušky/respirátoru, demonstrují proti nesmyslným vládním nařízením si neuvědomují, že spíš než nějakým sebevyjádřením ukazují jen vlastní bezohlednost a omezenost. To, že tahle nemoc v naší populaci existuje, je holý fakt. Že se chová dost jinak než jiná virová onemocnění je taky fakt. Stejně jako je fakt, že existují bezpříznakoví přenašeči. Do jisté míry dovedu pochopit, že některým jedincům, kteří měli to štěstí a nesetkali se s touto nemocí ani z rychlíku (u sebe, ani nikoho blízkého), mohou některá plošná opatření připadat přehnaná. Přispívá tomu i skutečnost, že covid je něco, co člověk nemůže vidět, na co si nemůže sáhnout - je neuchopitelný a tedy abstraktní.

Co dovedu pochopit zcela (protože tuhle realitu všedních dní prožívám zrovna tak jako zbytek obyvatel naší republiky) je narůstající frustrace z neustále se měnících a často naprosto nepochopitelných vládních nařízení - o komunikaci směrem k veřejnosti ani nemluvě. Občas si říkám, že tam v kantýně musí před jednáními fasovat dost dobrej matroš. Navíc celá ta situace s koronavirem už se vleče nekonečně dlouho bez pomyslného světla na konci tunelu. Mělo jím být očkování, ale tahle "jistota" k návratu k normálnímu životu dostává čím dál větší trhliny. Nehledě na fakt, že než ho naše vláda vůbec zvládne zkoordinovat, uběhne další moře času. Pro mne je to celé o to horší, že jsem strávila předcházející rok a půl kvůli těžké depresi s výraznými somatickými projevy včetně vysokých teplot izolovaná vůči normálnímu světu a životu. A teď, když bych jej ráda zase žila, podnikala spoustu věcí - tak nemůžu - čili jsem z izolace, do níž mne upoutala vlastní mysl a tělo plynule přešla do izolace, do které mne upoutává pandemie a vládní nařízení.

Přesto ale dovedu chápat, že ten problém - ať už to celé trvá jakkoli dlouho - tady stále je a že to minimální, co můžu jako jednotlivec udělat, je mít na obličeji nasazenou roušku/respirátor, pokud se nacházím v blízkosti jiného člověka nebo lidí. Protože ho - i když sama nemusím pociťovat vůbec žádné příznaky, můžu nakazit.

A že můžu třeba nevědomky zrovna nakazit člověka, u kterého se může vlivem dalších faktorů jednat o fatální záležitost.