"Zachráníme Eurozónu!" Říkají Merkelová a Sarkozy a já jim fandím!

Konec dluhům, krizi, nedůvěryhodnosti eura a zavírání očí! To všechno přinese podle Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho nový ekonomický model, který evropští státníci nazýváni slangově jako "dvoutaktní motor EU" představili na summitu 4. února v Bruselu. Je však třeba si uvědomit, že cesta z krize inspirovaná dvěma nejsilnějšími ekonomickými velmocemi v Evropě bude pro mnoho států EU tím nejselektivnějším sítem, které jim může zlomit vaz. A tím vůbec nechci říct, že to odsuzuji. Naopak. Některé státy by mantinely své finanční rozmařilosti potřebovali jako sůl a jsem si jist, že pokud je stanoví A. Merkelová a N. Sarkozy, budou více než účinné. I když mantinely lady Margaret Thatcherové by byly zajisté účinnější ;-).

Jak už jsem řekl. Procházka růžovým sadem to nebude pro nikoho z nás. Otázkou však je, jestli si za to nemůžeme sami. Na evropské krizi není nic složitého. Snad kromě jejího řešení a i to, jak už se zdá, je na světě. Krize v Evropě je pouhou reakcí na nezodpovědnost členských států EU při jejich hospodaření s penězi. Nemluvě o tom, že jim tyto peníze často ani neptařily a byly půjčeny od nějakého jiného státu (pravděpodobně z Německa či Francie). Ti na jedné straně nechtějí nadále dotovat "nezodpovědné Evropany", ale na straně druhé si sami uvědomují důsledky své nezodpovědnost, když se rozhodli  těmto Evropanům půjčit miliardové částky. Rozdíl je však v řešení. Proč mám pořád pocit (Nebo to není pocit?), že se onen populární styl: "Půjčím si a budu si užívat bez ohledu na následky" mnoha zemím EU líbí víc a víc? Asi proto, že to tak je. Naštěstí přichází doba "evropského asketizmu", která by měla všem státům EU včetně České republiky pomoci k definitivnímu vystřízlivění z úvěrové ideologie, ač cestou nepříliš humánní. Jsem ale vděčný i za takovou cestu a vůbec za jakoukoliv cestu z evropské krize. Jedna již existuje!

Penze od 67 let, omezený růst mezd na základě inflace, sladěné firemní daně, hospodaření států bez dluhů, vzájemné uznávání kvalifikací mezi členskými státy, národní krizové mechanismy pro banky. Toto všechno a mnoho jiných by měl podle Merkelové a Sarkozyho obsahovat krizový ekonomický model nazývaný jako Pakt pro konkurenceschopnost. Oba státníci také vyzvali prezidenta EU Hermana Van Rompueye, aby nejpozději do začátku března svolal zástupce států EU k jednání o tomto paktu a zásadních reformách.

Vrátím se k původní větě, že rozdíl je v řešení. Jak už tomu bývá, příjde člověk s vizí a ta je přirozenně podrobena kritice. V případě Paktu pro konkurenceschopnost tomu není jinak. Kdo však onen pakt kritizuje jsou akceptoři německých a francouzských peněz topící se v dluzích silně překračujících výši jejich HDP. Ti by za takový krizový plán měli být vděční a ne jej kritizovat.

Samozřejmě je zde prostor pro polemiku, zdali některé body paktu nejsou příliš razantní. Je v pořádku, že se výše mezd bude řídit podle produktivity, nikoliv podle cen. Je v pořádku, že by došlo k monitoringu peněz proudících do sektoru zdravotnictví, vědy a výzkumu, ale nad důchody v 67 letech i mně zůstal rozum stát. Zde je přímý důkaz míry naší nezodpovědnosti. Kvůli ní se horní hranice důchodového věku zvedne o deset let. Němci však o důchodech mají jasno: "Je nesprávné, abychom chodili do důchodu v 67 a ostatní země o deset let dříve." Takto se o důchodech vyjádřil německý ministr zahraničí Guido Westerwelle.

Až na důchody mám o Paktu pro konkurenceschopnost jasno. Rozhodovat o vládních věcech, rozhodně bych tento progresivní plán Angely Merkelové a Nicolase Sarkozyho podpořil! Je však pravdou, že kdyby s tímto nápadem přišli  eurokomisaři z Bruselu, pravděpodobně bych na věc zaujal zcela jiný pohled. HDP Německa je pro mě dostatečným důkazem, že tato země drží svou ekonomiku pevně v rukou a jakožto ekonomický garant EU má právo do věcí také mluvit. Dokud u kormidla tohoto plánu bude stát Angela Merkelová spolu s Nicolasem Sarkozym a ne Brusel, jsem ochoten podrobit se tvrdému odříkání ve prospěch lepších zítřků a kdyby se k nim přidala ještě Margaret Thatcherová, byl bych zcela bez obav i v případě důchodů v 67 letech. Prozatím krizovému plánu fandím a obdivuji oba státníky za  jejich vůli  a vytrvalost v boji proti ekonomické krizi.