Z Itálie do Vídně autobusem bez kola. Jména řidičů? Karel a Karel.

Nebyl ten autobus náhodou český? Samozřejmě že byl. Občané které jiné evropská země by byli tak (ne)zodpovědní, aby provozovali cestovní agenturu, která své zákazníky vozí z dovolených v autobusu s jedenácti technickými závadami, s rozbitými brzdami, s nefunkčními světly, bez oken a co je nejpikantnější - bez kola. Tolik malá reklama na přímou linku z Brna do pekla.

"Při odjezdu z Brna byl autobus zcela v pořádku, něco se muselo stát na zpáteční cestě z Itálie." No co si budeme povídat. Opět jeden pádný a přesvědčivý argument. A co konkrétně se tedy stalo? To bych se jako první zeptal jednatele firmy,který těmito slovy nezdárně obhajoval stav autobusu.

Dobrá. Držme se zatím této pseudoobhajoby, že se něco stalo po cestě. Kolo skutečně může upadnout i nezávadnému autobusu, pokud se ocitne na nekvalitní vozovce, nebo je řidič z neočekávané dopravní situace nucen k neobvyklému manévru. O ničem takovém ale řidič nemluvil, pokud vím, tak kde je tedy zakopaný pes? Majitel firmy nemá peníze na údržbu svých dopravních prostředků a tak dál provozuje svůj podnik i přesto, že u toho pár desítek lidí příjde o život? To je poslední dobou v naší republice velký trend a to nejen v dopravě! Nebo je pan majitel žhavým milovníkem adrenalinových sportů a tak je zprostředkovává i svým klientům jako bonus a poděkování za to, že mu upsali svou duši? Nebo je chyba jinde? Pokud jsou mé informace správné, tak si účastníci zájezdu nezaplatili za adrenalinovou jízdu na horské dráze plus několik hodin postávání na okraji rakouské dálnice, jak se možná agentura chybně domnívala. Kde je tedy nějaká zodpovědnost, ptám se.

Je zbytečné se zabývat tím, co by bylo kdyby a co by se mohlo stát. Ta škála možností je pravda velká a ani nechci pomyslet, jak to všechno mohlo dopadnout. Mám ale svou teorii, u které bych se vůbec nedivil, kdyby byla pravdivá. Řidiči autobusu byli 2 a jmenovali se Karel a Karel. Hned po tom, co se jim z nenadání z autobusu ztratila okna, přestala svítit světla, upadlo kolo a vypověděly brzdy, ztrhla se mezi řidiči plamenná debata o tom, jestli o problémech zavolají svému šéfovi do ČR, nebo se vžijí do role svých idolů Semira a Toma z Kobry 11 a autobus dopraví zpět do rodné domoviny i za cenu nemalých obětí. Po více jak půl hodině váhání usoudili, že volat šéfovi do ČR je škoda kreditu, a tak raději zůstanou u plánu B, tedy Semir a Tom v akci. Vidíte, co způsobuje přemíra televize?

Pánové ovšem velmi rychle dojedou, když je ve Vídni zastaví Rakouská policie, teď už nejen s jedním chybějícím kolem, ale se třemi dalšími viklajícími se koly a autobusem plným šokovaných lidí na pokraji traumatu ze 130 kilometrů v hodině rychlé jízdy bez brzdových destiček. Rád bych věděl, jakým patentem je ti Rakušané zastavili.

Tady už ale má recese končí. Je to zase jen další příklad naší nezodpovědnosti vůči všemu. Zanedbalo se, co se dalo. Když jsem výše zmínil, že je to poslední dobou trend, jít v byznysu i přes mrtvoly, napadl mě nedávný případ úmrtí několika lidí při zorbingu a také případ z praxe, kdy spolužáci absolvovali exkurzi do Olomouce a při cestě zpátky jim na dálnici upadlo kolo. I v tomto případě se jednalo o zájezdový autobus. Tak tedy doufám, že se to nenechá vyšumět, jak bývá dobrým zvykem, a majitel ponese plnou zodpovědnost za to, co způsobil. Mohl by začít u toho, že dva Karlíky nabídne na trhu práce. Myslím, že se o ně u Kobry 11 porvou.