Smutný příběh reality

Článek poukazuje na současnou problematiku Evropské unie a na přehnanou důvěru v ní.

Jeden den ve škole je pro studenta nejen velké množství nově příchozích informací, ale i jedna velká zkušenost. Čím víc nad věcmi přemýšlím, tím víc zjišťuji, kolik omylů a naivity je všude kolem nás . K tomu, abych to dokázal, mi stačí název  skupiny, kterou jsem vytvořil na facebooku. A kdyby celý, stačí první věta. Evropská unie končí! Předstoupím-li před skupinu 100 lidí a sdělím jim bez emocí a citového zabarvení tento fakt o fragmentaci EU, jsem si více než jistý, že mu uvěří tak 5-10 lidí z celé skupiny.        A proč?

Docházím k názoru, že lidé věří v utilitu a správnost některých organizací , aniž by se zamýšleli nad jejich  endogenním (vnitřním) významem. Mas-media zmátla lidi takovým způsobem, že i ta nejvyšší inteligence se neodváží (možná ani nechce) pochybovat a přemýšlet, jestli její apriorní přístup k orgánům typu EU je správný a nedej bože, aby si někdo dovolil na veřejnosti takovéto orgány kritizovat (ačkoliv je to v souladu s demokracií, vyjádřit svůj názor).
To je onen smutný příběh reality...Nechceme vidět problémy, proto raději věříme a nepřemýšlíme. Mrzí mě, že v době, kdy je třeba přemýšlet a jednat, většina lidí raději zavírá oči a nechá se unášet inherentním ideálem s názvem Evropská Unie. Jak ale víme, stokrát vyřčená lež se stává pravdou. Bohužel.

Teď něco málo z praxe. Nejhorší šok všedního dne!!! Problematika s přehnanou důvěrou v EU se dá aplikovat na vše. Kupříkladu do školních lavic. Studenti jsou denně vystavováni informacím (učivu). Je pro mě šokující, že přes všechny nároky profesorů, učitelů a autorů knih studenta nikdy nenapadne přemýšlet o tom, jestli se v učebnicích a skriptech píše pravda (hovořím o předmětech humanitního rázu. Vědy jako matematika a fyzika jsou již staletí neměnné). Ptám-li se spolužáka: "A jak víš, že byl císař Nero zlý člověk?" A dostává se mi odpovědi: " Protože je to napsané TADY v učebnici!" To mě přivádí k slzám. Pokud bychom ke všemu přistupovali takto, naše počínání již nelze brát jako činnost založenou na úsudku a přemýšlení, ale jako nepodmíněný reflex. Automatickou činnost vykonanou při zmáčknutí tlačítka. Student již nejde k tabuli s dychtivostí podělit se s vyučujícím o své názory a informace o problematice tématu. Jde tam se strachem, aby odvykládal přesně to, co píše učebnice. Tím se z nás stávají stroje chrlící obecné (ne)pravdy bez schopnosti a chtíče po přemýšlení. Setkávám se s tím každý den a každý den se mi při tom chce plakat. Když se odvážím zpochybnit obecnou (ne)pravdu, jsem za to "odsouzen"(i přes demokracii), ačkoliv bych očekával zamyšlení a podporu ze stran alespoň některých lidí. Té se mi však nikdy nedostane. Jasný důkaz morální degenerace.
Na otázku, jestli je EU dobrá, dostávám automatickou odpověď ANO bez zamyšlení.
Na otázku, jestli je správná menšinová integrace, dostávám automatickou odpověď ANO bez zamyšlení.
Na otázku, zda-li by se v Česku mělo platit eurem, dostávám automatickou dopověď ANO bez zamyšlení.
Na otázku, jestli ráno vychází slunce, dostávám automatickou odpověď ANO bez zamyšlení. (Slunce je stálé, to naše Země vychází)
Když jedu po cestě a vidím billboard s nápisem Supermarket XY jen 800m, nepřemýšlím o tom, zda-li to tak skutečně je a jedu tam.(Průzkum zjistil, že skutečné vzdálenosti od lákajících bilboardů jsou 3x větší  )

No a takto bych mohl pokračovat do nekonečna. To všechno jsou důkazy toho, jak moc je naše společnost zkažená. Atributem EU je jakási představa o dokonalé funkčnosti, hospodářské síle a neprůstřelné demokracii, ikdyž fakta explicitně (přímo) říkají opak.
Děkuji proto všem , kteří se nezdráhají  přemýšlet nad obecnými (ne)pravdami a stejně jako já usilují o svobodu občanů Evropy i náší republiky.