Euroskeptik - Lék na servilitu politiků a idyličnost občanů

Evropská společnost je svým způsobem organismus. Tedy jakýsi instrument, který je schopen stabilní existence, růstu, rozmnožování a reakce na vnější podněty. Tak jako každý organismus je i evropská společnost tvořena buňkami, neboli základními stavebními jednotkami, které v případě každé společnosti představují lidé. Z biologického hlediska rozlišujeme buňky dvojího druhu. Stejné rozdělení se dá aplikovat i na obyvatele Evropy.
Buňky prokaryotické představují  Evropany s názory levicovými.
Buňky eukaryotické naopak představují Evropany smýšlející pravicově.
Soubory buněk dále tvoří tkáně (občané států EU) a soubor tkání tvoří orgány. Roli orgánů hrají členské státy EU. Tento zjednodušený model společnosti bude základem pro  celý článek.
Bez ohledu na funkčnost, vyspělost či konsolidaci celého organismu (společnosti), je každá země EU        (orgán) ohrožena vnějšími i vnitřními vlivy. Zůstaneme-li u zjednodušeného modelu, takovéto vlivy by sehrály roli virů , které se bez medikačního zásahu stanou příčinou destrukce nejdříve jednoho orgánu     (státu) a později povedou ke fragmentaci celého organismu
(společnosti). Podíváme-li se kolem sebe, nemůžeme si nevšimnout
interakce (vzájemné působení) dvou velmi smrtelných virů, které mimo jiných států EU napadají i naši republiku. A o jaké viry se to vlastně jedná?
Jsou to viry s názvem servilita (podlézavost) a idyličnost (hyperoptimismus). Každý z nich napadá v ČR jinou sortu lidí. Pokusím se vysvětlit, jaké (ne) výhody přináší onemocnění těmito viry.

Být nakažen virem servility (podlézavostí) umožňuje člověku stoupat na vrchol společnosti bez větší námahy či duševního úsilí. Jde jen o to, zavděčit se a vyhnout se co nejméně potenciálním konfliktům. Jakýkoliv konflikt by mohl narušit seberealizaci a postup v kariéře daného jedince musí být odstraněn, nebo je lepší se jim pochopitelné vyhnout a “odkývat či odsouhlasit” všechna příchozí nařízení “shora”, pod hrozbou poklesnutí reputace u svrchovaných orgánů. Příznaky choroby jsou morální degenerace, demagogické vystupování či záměrná latentnost
(utajení) jistých událostí (např. dvojí ekonomika v Řecku).
Tímto typem onemocnění jsou nakaženi především politici (ne však všichni) a v malém množství i někteří občané členských států.

Být nakažen virem idyličnosti (hyperoptimismem) zaručuje člověku klidný a bezstarostný spánek za každých okolností. Je to jistá forma ignorace faktů umocněná neúplnými informacemi nebo jinak, touha po nevědomosti. Tato nevědomost je způsobena, jak už bylo řečeno, buď lhostejností občana k problémům v zemi, tedy záměrnou ignorací, nebo obavami z rozpadu rádoby fungujícího systému, který přináší jakousi pseudojistotu. Příznaky choroby jsou lhostejnost, útěk před odpovědností, víra v ideál bez ohledu na situaci. Pacienta s touto chorobou nazýváme buď snílkem nebo pokrytcem a jejími nositeli jsou především občané ČR .

Výše popsané viry jsou hlavními destruktory Evropské unie jako takové. Bohužel je jimi nakaženo stále více lidí a co je horší. Onemocnění si vůbec neuvědomují, že v sobě nějaký vir nosí. Naopak, považují se za “nejvíce zdravé” Evropany.
Uklidňující informací by však mělo být to, že na oba viry již dlouho ( od vzniku EU ), známe lék. Ten lék se jmenuje Euroskeptik a najdete jej snad ve všech členských zemích EU včetně
České republiky. Mezi nejznámější tuzemské euroskeptiky současné doby patří prezident ČR Václav Klaus, guvernér České národní banky Miroslav Singer a ekonom Petr Mach. Mimo to se za euroskeptiky považuje asi 50% Čechů podle serveru novinky.cz
I přes značnou sílu euroskepticismu v Evropě jsou euroskeptici stále předmětem kritiky (díky servilitě a idyličnosti). Jasný příklad by snad mohl být výstup V. Klause na summitu EU a Asie 4. 10. 2010 v Bruselu.
Pan prezident zde (pro mě velmi sympaticky) vyjádřil svůj nesouhlas ke globálnímu vládnutí, o které se Brusel již nějakou dobu snaží. Jedná se především o centrální regulaci finančních trhů . A reakce českých europoslanců na jeho slova?
Slovy sedmi sociálnědemokratických europoslanců prý V. Klaus už České republice více škodit nemůže a to doslova. Byl to údajně jen další projev prezidentovy přehnané asertivity
(sebeprosazení) . Já si  ale myslím, že právě tato asertivita dodává panu prezidentovi sílu nemlčet. Právě díky ní je schopen říct svůj názor bez strachu a to je pro ony europoslance trnem v oku, jelikož se k tomu sami neodváží a trpí servilním komplexem  tedy podlézavostí vůči Bruselské svrchovanosti, jejíž tendence rostou. V tomto případě regrese (ústup) zkrátka není na místě, páni europoslanci.

Dle názoru mého je Euroskeptik jediným možným lékem proti servilitě a idyličnosti v naší zemi a nejen v ní. Nechceme-li si zažít potíže Řecka, podřídit se kontrole státních financí z Bruselu a projít si rozpadem eurozóny, nebylo by od věci se nad významem  Euroskeptiků, jakožto jediných léků proti servilitě a idyličnosti, zamyslet!