Včera odpoledne jsem si hezky popovídal na chatu na LShorizons s kamarádkou. Byl to příjemně strávený čas. Povídali jsme jenom tak, jak život běží, a i když mladého věku má moje kamarádka mnoho životních zkušeností a nejen hezkých a občas se umí zeptat na maličkost, která mě donutí přemýšlet, nebo formulovat si názory. Mimo jiné, jak jinak, jsme narazili i na volbu presidenta. A ještě mimo jiné, jsem si uvědomil, že jsem dal svůj blog o amnestii jen na idnes a ne na naše stránky, takže tak učiním. Samozřejmě jsme hovořili i o jiných „obyčejných“ věcech.
Po dlouhé době jsem si několikrát pustil nějakou českou debatu v návaznosti. Díky internetu si některé věci mohu pustit i v Anglii. Pravdou je, že ne všechny a navíc skoro žádnou v přímém přenosu. Pustil jsem si dvě debaty prezidentské před prvním kolem a jednu po druhém kole prezidentské volby. Napadá mě k tomu, že někdy méně, může být více.
Pokud se nechám hodně vtáhnout do mediálního zpracování situace, tak ztratím odstup. A to k čemukoli, u čeho si nechám médii namluvit, že ví přesně jak to je a zaplevelit mé závity jejich obrazem. No a teď zrovna jsem slyšel oba kandidáty povídat o tom, jak souhlasí s otevřenou ekonomikou a jak jsou podle nich protekcionismus a regulace velmi špatné a škodlivé. Hned pak, ale oba velmi hlasitě „kopali“ za Evropskou Unii, Euro a podobně. Což je podle mě protimluv, protože EU je velmi protekcionistická a regulacemi velmi prorostlá a jako celek ekonomika velmi uzavřená, nebo k tomu směřující, dokonce občas už přemýšlí, jak zvýhodnit ty, které předtím znevýhodnila. Také samozřejmě se nechce vzdát toho, co už si na státech Evropy vymohla a další poslušnost si ještě vymoci chce.
U těchto diskuzí jsem si znovu uvědomil, že v komentáři o nich si každý novinář a každé medium pokroutí, jak se mu zlíbí. No jo všichni i novináři jsou velmi subjektivní v posuzování věcí a komentářích. Já ve svém blogu jsem a budu velmi subjektivní taky, ale já si to mohu dovolit, jelikož píšu právě „jen“ do svého blogu.
Pak jsem si také znovu uvědomil, že mám silný dojem, že levicoví mluvčí a politici nikdy neodpoví na kladenou otázku a už vůbec ne krátce, jednoznačně a srozumitelně. Tedy někdy jim rozumět je co říkají, jenže to většinou odpovídají na otázky, které jim možná zní v hlavě, ale vyřčeny nebyly. Dva tradičně levicoví kandidáti používají stejnou nebo velmi podobnou rétoriku. Jeden z nich postoupil. Ten mladší, tedy pan Dienstbier, mi dokonce připadá jako levoboček toho staršího, a to i řečí těla, i když ho velmi tvrdě napadal. Pravda, proti svým vlastním, kteří je ohrožují a někdy ani neohrožují, jsou nejvíce tvrdí. Jako třeba v letech padesátých. Jak to na mě ale působí v době dnešní. V debatách mi jsou dost nepříjemní a působí na mě dojmem, že jim jde o to, dostat se ke korytu a už ho nikdy nepustit, o blaho nikoho jiného, než jich samých jim nejde a nikdy nešlo. Což o to, starat se o vlastní dobro, na tom není nic špatného, myslím, ale vydávat to za dobro jiných, to už je na pováženou a to hodně. Taky mám pocit, že tito tradičně levicový pánové, velmi rádi používají zesměšňování a manipulaci na kohokoli a kdykoli, hlavně ve smyslu, že oni jsou ti nejchytřejší a vědí daleko lépe než jiní lidé jak se chovat, jak žít a co je pro ostatní dobré, nebo lepší a okamžitě všechny hodnotí. Taktéž mám dojem, že chtějí všechno a všechny kontrolovat a řídit, i ty debaty chtějí řídit sami a sem tam, když jsou hodní, dát slovo i moderátorům a z těch neposlušných bestií, a zase i těch co je nějak ohrožují i těch co je ani neohrožují ani neomezují, chtějí nadělat slušné zvířátka, tedy chápu to tak, že je chtějí nadělat, ze všech ostatních a budou vyžadovat poslušnost, jak se jim zlíbí a hodí.
Hm, dost o jiných, jdu se věnovat sobě, něco pojím, půjdu se provětrat a pak si asi něco zahraju, nebo si počtu v nějaké knize, ať se něco dozvím. No a to je prozatím asi tak všechno
