Křivolaké jazyky

Před chvilkou jsem jinde napsal, že dojídám zbytky, dívám se na hokej a bavím se u toho. Třebas: Írat bojuje, Zdeno Čára vyhazuje na Šakeru, Hanzůl mu to bere, Rozéval střílí a Lako chytá...

Teď se ještě pořád bavím, ale jsou to nervy, k tomu ještě je mi šoufl. Dvě minuty do konce a je to čtyři tři. Dívat se na anglické televizi na mezinárodní přenosy je zábava někdy. Jindy mě to trochu čílí. Je fakt, že se asi taky mohou podivovat jiní nad naší výslovností, ale já jsem zrovna tady a teď. Tak už je konec a dobře to dopadlo.

Šoufl mi není z toho, co vidím a slyším, ale su ňáké marodné. Místní „zima“ mi v tom nepomáhá. Vlhko, spíše mokro, vítr, chlad, těsně nad nulou a všude kolem pokašlávající a posmrkující cháska. Místním to tolik nevadí, jsou samozřejmě zvyklí, ale z nosů jim nudle tečou úplně furt a vůbec jim to nevadí. Teda vadí, ale dělaj se. Mě to celkem hrubě nevyhovuje, ale jak v zimě se ochladí pod nulu, mě se začne lépe dýchat a bacily utečou a je mi fajn. To zase místní padnou do postelí a nic s nimi není.

Abych se ale vrátil k té výslovnosti. Musím uznat, že tentokrát se dost připravovali a několikrát mě překvapili celkem správnou výslovností některých jmen, u kterých bych to nečekal, jako třeba Červenka. Na druhou stranu, jak se tak snaží, tak občas se jim plete š a č i tam kde nepatří, jako třeba Macura je tady Mačůra. Mě třeba občas oslovují mistr Stajkae. Je fakt taky, že občas se smějí nad tím, jak si lámu já jazyk s jejich jmény nebo ještě hůř s místními názvy. A to zdaleka nemáme takové problémy s anglickou výslovností jako například Asijci, či Španělé nebo Portugalci. A to nemluvím o Skotech, haha.

Ono jako všude jinde jsou tady různá nářečí a někdy hodně rozdílná. Hodně mě pobavila taková až scénka, kdy si dva Angličané nadávali, jak že to ten druhý mluví a odkud, že to je a tak dál. Moje milá má v práci šéfa, který je Číňan, narozený v Číně, ale v ještě celkem raném dětství se přistěhovali do Manchesteru, kde vyrůstal. Takže má silný „Mancunian“-ský přízvuk s velkým Čínským nádechem. Věřte či ne, celkem těžký akcent i pro Angličany a je celkem jedno odkud jsou. Musím dodatečně vyseknout poklonu mé lásce, která s ním dělala pohovor na začátku své dráhy tady, a přesto ji přijali. Výborné.

Nebo takové pokřiky a popěvky na sportovních kláních. Ono i v mateřském jazyce, pokud člověk ten který popěvek nezná, je často hodně těžké odhalit, co to všichni povykují. Pokud jde o fotbal, tak musím říct, že atmosféra je tu skvělá. Norwich je celkem lokální, ale s dobrou, velmi dobrou fanouškovskou základnu. Je tu jeden z menších stadionů, necelých třicet tisíc se tam vejde a je tam furt plno, na každej zápas, sem tam zajdeme a je to vždycky zážitek. Postupně jsme luštili a luštíme, cože to povykujou teda a občas si zapovykujeme taky, jo dobrý je to. Na druhou stranu, souhlasím s mojí milou, že s takovým potenciálem povykují krátce. Často velmi krátce, zaburácí to a rychle ustane. Na hřištích v česku není tak bouřlivo, až na výjimky, jako třeba na Kometě, ale to je hokej a tam délka pokřiků je opravdu delší a zní jinak pod střechou, takže ne tak bouřlivo někdy, ale zato to vydrží déle. Nevím, jestli to platí i o jiných lidských činnostech a jestli to někdy někdo porovnával nebo zkoumal.

No a to je teď asi tak všechno.