Hrdinů jsou plné hřbitovy!
Od časných chlapeckých let jsem býval konfrontován s realitou života. Vychovávali mě prarodiče – už to. Když jsem šel do první třídy, šel děda do důchodu.
V každé rodině se najde někdo, kdo ne zcela splňuje společenskou představu o morálce a pohybuje se za hranicemi běžného rodinného soužití. Někdo pije, někdo bez konce běhá za děvčaty, často mění práci, neplatí nájem ani alimenty, nemírně sází… U nás to byl můj strýc, řekněme Pepan. Z výše uvedené množiny nectností splňoval většinu.
Dědeček (jeho otec) za něj celý život, jen co si vzpomínám, stále něco rovnal nebo platil. Přesto Pepan skončil na ulici jako bezdomovec a nakonec v domově důchodců, který jsme mu s dědečkem financovali. Pokud vůbec pracoval, měnil i párkrát za rok zaměstnavatele, čemuž pak odpovídal i výměr důchodu. Nakonec byl v tak zuboženém stavu, že vůbec nevěděl kde je, a jak žije. Dědečka nepřežil.
V hlavě mi utkvělo několik slovních obratů, jeho jakési umouněné životní filozofie.
„Těmahle rukama se vždycky uživím,“ přičemž dramaticky rozvíral dlaně.
„Toho bohdá nebude, aby se o Pepana někdo musel starat! To mě raději vemte motykou po hlavě…“
„Já nikomu nic nedám a od nikoho nic nechci.“
„Kdyby mi chtěl někdo nařizovat, co mám dělat… To by bylo facek jak potlesku v Národním divadle!“
Vídal jsem ho nejednou docela na dně, ale vždy se rychle oklepal. Dědeček za něj ty problémy řešil, on ale byl nakonec ten hrdina, co všechno zvládnul sám a vůbec nic se vlastně nestalo. Se soudností a sebereflexí se nikdy, jak se říká, nepotkal.
Jak sám žil, tak se choval ke svému okolí – nevázaně, on říkal „svobodně“. Sám věděl všechno nejlíp. Nést zodpovědnost za cokoli, co způsobil jak dědečkovi, tak mně, to by měl za něco pro slabochy.
Nakonec ale mám sám dobrý pocit, že jsem mu nikdy ani teď nic nevyčítal. Platí na něj ale jako ušité to rčení, že „hrdinů jsou plné hřbitovy“.
Jaké jsem si ze všeho vzal ponaučení? Můžeme pro leckoho udělat pomyšlení, radit mu, směrovat ho k lepšímu, ale nemůžeme za někoho žít jeho život, převzít za něj zodpovědnost. Každý chceme svobodu, ona je ale bez pardonu svázaná s odpovědností. Z té moudrosti, že „bez odpovědnosti se žije lehce, ale málo,“ si Pepan vzal jen to první.
„Slibem neurazíš,“ máme-li problém, slíbíme cokoliv. Nemáme-li soudnost, tak postupem času pomoc zbagatelizuje. Ve svém výsledku jí nebyla vlastně ani třeba.
Nemůžeme pomoci někomu, kdo o to nestojí. Dědeček za strejdu řešil kvanta jeho starostí, vysvětloval i vyčítal, ale bylo to plýtváním slov.
Pro naše děti je dobrou lekcí setkávat se s problémy už odmalička. Trénují si tak mentální odolnost a učí se přijímat zodpovědnost za své činy. Je nutné konfrontovat své potomky s realitou, aby nabyli soudnosti. Stejně tak není dobré je přeceňovat ani podceňovat, a čím šetřit, to záleží na typu dítěte. Sebevědomému chlapci šetřit s pochvalou, v chování nejistou dívku vždycky povzbudit.
Nic není, nebylo a ani nebude v životě tak jednoduché, jak často slýcháme. V našem, den ze dne složitějším životem, bývá i ten velebený selský rozum stále častěji pastí. Jednoduchý život se šťastným koncem zažívají pouze hrdinové v barvotiskovém filmu.
Pokud nepovedeme své děti k zodpovědnosti, budou žít „easy life“, jejich problémy se brzy stanou problémy našimi, protože „velké děti – velké starosti“. Budeme se pak bát i umřít. Kdo by se o ty naše mladé – dávno už nemladé - pak postaral!
Co závěrem?
Staré čínské přísloví praví „Nedávat lidem ryby, ale naučit je rybařit“. A jiné, stejně výmluvné, že „Ve stínu stromů, které jsme vysadili, mladí odpočívají“.
Stanislav Petříček
Pravda rozděluje. A každý máme tu svoji. Zdraví začíná jídlem!
Má smysl kohokoliv přesvědčovat nebo s ním bojovat za tu naši "pravdu"? Buďme rádi, ze jsme každý jiný. Respektujme, že každý jsme originál a nevnucujme všem právě tu naši pravdu.
Stanislav Petříček
Masajové mají pravdu. Jak se vychovává muž?!
Chceme zpátky muže? Některé staré zvyky by se neměly měnit. Současná mužská generace je plná znalostí, ale čím dál tím méně použitelná.
Stanislav Petříček
Nechtěné děti 2. díl – Smíření s mámou po 43 letech
Život nám všem přináší i bolestivé příběhy. Vztah mezi rodiči a dětmi patří k těm nejsložitějším. Racionálně se naučíme vyrovnat skoro se vším, ale jak dosáhnout v našich vztazích skutečného pocitu vnitřního klidu?
Stanislav Petříček
Ambice? Zdravý „Mekáč“!
Budoucnost bez civilizačních nemocí a budoucnost plná energie. Živá syrová RAW strava, kterou nebudete jíst, protože je zdRAWá, ale protože VÁM bude chutnat. Představujeme vám bistRAWveg a distribuční síť Zelená vidlička.
Stanislav Petříček
Žijeme jak na běžícím páse a při tom hledáme vnitřní klid
Co je pro nás důležité? Vyhrát? Neprohrát? Zúčastnit? ... Co je skutečné důležité a presto nás to nikdo to neučí? Zůstat vždy v klidu!
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
V Tbilisi pokračují protesty proti vládě, pochodu se zúčastnilo 50 tisíc lidí
Ulicemi gruzínské metropole Tbilisi v sobotu prošlo asi 50 tisíc lidí při pokojném protestu proti...
Milion Čechů pije denně alkohol, adiktologové žádají více peněz od státu
Premium Navýšit od vlády rozpočet o dalších 300–400 milionů korun ročně chce Asociace poskytovatelů...
„Jen jsem bral peníze. Na loď chtěli oni.“ Jak BBC našlo iráckého pašeráka lidí
Sedím v iráckém nákupním středisku tváří v tvář jednomu z nejnechvalněji proslulých pašeráků lidí v...
Rumunsko vozí gastarbeitery z Asie, lepí tak díry po vlastní migraci
Premium Východobalkánská země to dělá chytřeji než západ Evropy: jde o gastarbeitery na smlouvy, nikoliv o...
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1858x
Narodil jsem se a i dnes převážně žiji v Liberci. Několik let jsem žil v Praze, Brně, ale i a na malé vesnici v Kostomlatech nad Labem - Rozkoš. Od léta 2014 částečně bydlíme v Orlandu v USA
Spoluvlastním firmy, které jsou dodavatelem služeb převážně výrobním závodům v automobilovém průmyslu v ČR i zahraničí.
Rád cestuji po celém světě. Mám rád SVOBODU, přijímám ZODPOVĚDNOST a vím, že musím pro úspěch RISKOVAT. Nebojím se změn a své myšlenky umím reálně naplnit.
V prosinci 2013 jsem radikálně upravil stravovací návyky a změnil odpovídajícím způsobem tomu i životní styl. Zhubl jsem cca 30 kg a změnil velikost oblečení z velikosti XL na XS.
V dubnu 2015 jsem otevřel se svoji manželkou a dalšími spolupracovníky bistRAWveg v Liberci - RAW veganské vitariánské bistro. Plánujeme rozšířit naše bistRAWveg v dalších městech a zahraničí.
Více informací o mě najdete na facebooku www.facebook.com/stanislav.petricek.5