Se stravou to nemá nic společného. Jen jste prostě dospěl. Je třeba se dostat z ulity dítěte a přerůst do dospělosti. Dospělý člověk je schopen odpouštět i chápat chyby druhých, případně jejich rozhodnutí, kterým jako dítě nemohl rozumět. Vlastně jim ani nechtěl rozumět, protože dítě nic takového ve výbavě nemá. Dospělý zjistí, že je třeba se neustále rozhodovat, přijímat kompromisy a pořád váhat, jestli rozhodnutí bylo skutečně správné, protože si uvědomuje, že už to nepůjde vrátit. Malé dítě hodí sklenici na zem a nikdy nepochopí, že nejde složit a slepit zpátky. Gratuluji a vítám Vás mezi dospělými a zodpovědnými lidmi.

Ne vždy s Vámi souhlasím, ale dnes ano. Je pravda, že strava hodně ovlivní řešení hluboko uložených emočních bloků apodobně. Nemluvím jen o RAW, ale třeba i veganská strava toto umožňuje. Člověk se dívá na spoustu věcí jinak. Je to bezva :-)

Přeji dobrý den Dášo, děkuji Vám za komentář. Život je zajímavý a plný (ne) uvěřitelných příhod. Máma to neměla určitě lehké. Mě život racionálně  "zocelil" a ostatní průběžně dolaďuji . Děkuji 

Pane Petříčku, co na to říci? Přidal jste nám téma k přemýšlení na několik dní... o vině, odpuštění, schopnosti, vůli a možnosti provinění napravit. Jako dítě soucítím s Vámi (a Vašimi prarodiči), jako matka tu Vaši, odpusťte, nechápu. Mám děti 3 (21, 18 a rok) a ač vím, že se nemá "nikdy říkat nikdy", neumím si a ani nechci představovat, že by si někdo troufl mi některé z mých dětí v nějakém stadiu "sebrat" či že bych se ho měla dokonce dobrovolně vzdát. Jsem přesvědčená, že bych nikdy v životě své volby nedokázala přestat litovat a že bych si sama sobě asi nikdy nedokázala plně odpustit, že jsem něco takového dopustila. Pevně doufám, že odteď budete oba dva schopni vést Vaše životy utěšeněji.