Nemáte eura? Slováci vás zachrání!

V klidu si tak jedete a najednou si uvědomíte, že jste tu dvoueurovku zapomněli doma na poličce. Přes celé Německo to bez odskočení si nedáte. A přece nepůjdete na malou za benzínku!

To by nebyla Marta, kdyby nepřišla s nějakou historkou. Dneska dokonce mezinárodní!

„O víkendu jsem zase přejížděla mezi dvěma domovy...“, usrkla si Marta dobré kávy: „...znáš mne, vždycky si dopředu všechno připravím, abych se ráno jen probudila, oblekla, naložila auto a vyrazila směr druhý domov.“

Přikyvuju, že to znám, dělám to podobně.

„Tentokrát jsem neměla drobná eura, protože jsem vysypala peněženku kamarádce, co jela na dovolenou a tam potřebuje drobáky vždycky. A ve směnárně jí dvaceti a padesáti centy dávat nebudou...“, pokrčila rameny Marta: „Nechala jsem si jen dvouerovku, abych měla na záchod, až se budu vracet. Ta mi stačí. A na ostatní mám kartu...

...jo, a ještě jsem si nechala dvacetieurovku pro případ, že by ta karta nešla, abych mohla natankovat na poslední pumpě v Německu.“

Přikývnu ještě jednou a čekám na nějakou pointu...

„Ráno se vzbudím vstanu naložím a jedu. Ujedu tak padesát kilometrů a najednou mi dojde, že ta dvouerovka leží na poličce u dveří. No paráda, říkám si, co budu dělat? Přece nepůjdu za benzínku!

Jsem ale v klidu, protože mám tu bankovku a snadno ji rozměním...“, usmívá se Marta: „...jenže za dalších dvacet kilometrů mi dojde, že tu dvacku mám v tašce v kufru. Až úplně dole! Abych se k ní dostala, tak musím vyložit půl kufru a to se mi tedy vůbec nechce!

Uvažuju, co budu dělat, když záchod nepůjde zaplatit kartou! A minule se mi platba odečetla dvakrát!

Říkám si, že přesvědčím obsluhu, ať to nějak udělá, že něco kartou zaplatím a oni mi to euro dají...“

Koukám na Martu a nějak se mi to nezdá. To jsem tedy zvědavá, jak to nakonec Marta vyřešila...

„Mezitím jsem dojela na poslední pumpu před dálnicí. Tam tankuju vždycky, protože na dálnici je litr i o pět korun dražší! A takhle mi benzín vydrží až na tu závěrečnou německou pumpu.

Dotankuju do plný a jdu zaplatit. Tam si nějaký pán kupuje cigarety a že chce platit eurama. Ochotná pokladní mu ale vysvětluje, že eura neberou, že nesmí. Chvíli se dohadují a pán říká, že koruny nemá, protože je Slovák!“, Martě se úplně rozsvítily oči: „Hned jsem naskočila a pána se ptám, jestli má eurovou minci. Cinká drobnými v peněžence a nešťastně na mne kouká. Zdá se, že eurovku nemá. Ptám se tedy, jestli má dvouerovku! Zacinká znovu drobnými a nadšeně ji vytahuje! Dávám mu padíka a mám vyřešeno! Nemusím čůrat za pumpou!

Pán nakonec platí kartou, tam eura nevadí. Všichni jsme spokojeni!

Pán v klidu odjíždí a já jdu k autu. Ještě vychází pokladní pro smeták a kýbl, který nechala u stojanu.

Už skoro sedím v autě a paní na mne ještě volá: Taky mám problémy s drobnými eury. Tak jsem si dala do pytlíku pár drobáků, nechávám je pořád v autě a nikdy je nevyndavám. Pak nemusím nic řešit!“

S Martou si obě říkáme, že to budeme dělat taky! Pak už žádný holý zadek za pumpou nehrozí!

Dobrá rada nad zlato!

–-

PS. S Martou chodím na kafe moc ráda!

Přijdu večer domů! A tam cizí chlap! - Blog iDNES.cz

Zapomněla jsem na pultě v obchoďáku miliony! V eurech! - Blog iDNES.cz

Snažila se to udržet ze všech sil! Jako moč! - Blog iDNES.cz