Ona patou ucpává odpad a já lopatkou sázím vodu do popelnice!

Počasí je teď naprosto neodhadnutelné. Ráno je sucho a v noci už se dá ve sklepě jezdit na loďce! Ale když je člověk podnikavý, tak se to dá zvládnout i bez loďky!

Jsem moc ráda, když na kafe s Martou přijde i Petr. To se vždycky nasmějeme!

Jenže dnes oba přišli nějak nakřivo. Málem se podpírali navzájem a s velkou radostí usedli na vypoltrované židle.

A i to kafe zvedali ztěžka. Že by byli ve fitku (?!?) a takhle se tam zbourali?

Petr pracně upil trochu kafe, pohodlně se opřel, v očích mu naskočili čertíci a spustil...

„Měli jsme ráno odjet na dovolenou. Všechno připravené, kufry zabalené a už jsme se chystali do hajan...

Když tu před půlnocí najednou spustil liják. Bylo to, jako když leješ vodu z konve. Ale nekonečné konve! Proudy vody bouchaly do oken a na ulici bylo najednou pět centimetrů vody!“

Martě to nedalo a komentovala: „Aspoň že nepadaly kroupy! Ty by nám rozmlátily auto před domem.“

„Dokoukávám film, venku buší déšť...,“ nenechal se přerušit Petr: „...a najednou slyším ze sklepa, jak Marta hystericky volá, ať tam okamžitě letím, že potřebuje pomoc!“

„Uvědomila jsem si totiž...“, Marta se taky nenechala přerušit: „...že když nebude stačit kanalizace, tak nám poteče voda z bezpečnostního odtoku ve sklepě...

A asi mám nos na načasování! Sejdu dolů, kouknu na kanálek a ten se zrovna naplnil vodou a ta se začala rozlévat kolem!

Vyrvala jsem deklík a strčila patu do odtoku! Nic jsem kolem neměla a tak jsem usoudila, že maso to jistí a zacpe tu trubku naprosto dokonale!

A taky že jo! A volám na Petra, protože další odtok je i na terase!“

„Jenže voda byla tak rychlá,“ převzal Petr štafetu: „...že než jsem seběhl dolů, tak už se začala řinout dovnitř přes francouzské dveře!

A protože máme dole v pracovně počítač na zemi a zásuvky v zemi v podlaze, tak se ze mne v mžiku stal robot!

Odpojit všechny kabely, dát počítač na stůl, vypnout pojistky...“

Koukala jsem na ně, hlavu otáčela sem tam jak na tenise a byla jsem ráda, že to jen poslouchám a nemusím řešit!

„Mezitím mi zvoní telefon,“ Marta stupňovala už tak dost dramatický popis: „a volá sousedka, že má ve sklepě dvacet centimetrů vody a že se voda už skoro přelévá přes první schod!

No, nemohla jsem se s ní vykecávat, protože jsem kromě ucpávací paty ještě vytírala vytěrátkem vodu, která tekla do sklepa z pracovny... Vymačkávala jsem ji do kyblíku, aby aspoň nějaká voda z podlahy zmizela...“

„A já už přinášel krabice s dlaždičkami a igelit... ...kanálek jsme ucpali a zatížili, aby Marta mohla vytáhnout patu z odpadu...

A pak jsme se vrhli na pracovnu. Vodu jsme neměli kam vylévat, protože by zase vytékala z odpadu ven a tak když jsme naplnili všechny kyblíky a nádoby, přivezl jsem popelnici a plastovou lopatkou jsem tu vodu nabíral a lil do popelnice! Naštěstí tu zrovna byli popeláři a popelnice byla prázdná...

A to si neumíš představit to fitko! Tolik dřepů a v takové rychlosti už jsem dlouho neudělal!“, teď už se smál Petr: „A Marta si uvědomila, že zase může vylévat vodu z terasy na trávník jako minule a když bude rychlejší než ten déšť, tak že nám už další voda dovnitř nepoteče!“

„Jo! Všude jsme rozsvítili, abych venku viděla a já vzala kyblík, Petr rychle otevřel dveře a já vyběhla ven!

Sice nějaká voda vtekla otevřenými dveřmi, ale já už stála venku ve vodě bosa, v šatech okamžitě nasáklých deštěm a pustila se do díla!“, usmála se hrdě Marta: „A fakt jsem byla rychlejší než déšť!“

„No ale volala jsi na mne, ať ti z patra hodím hranatou nádobu, protože tou nabereš víc vody než kulatou!“, komentoval Petr.

„To je pravda, taky mi to šlo o hodně rychleji!“, reagovala okamžitě Marta“ „Nakonec to v tom zoufalství byla i legrace!

Sousedi z druhé strany měli taky všude rozsvíceno, vytahovali nějaké koberce, či co to bylo... ...a hrozně se smáli! Nastěhovali se nedávno a tak to pro ně byla první zkušenost...“

Marta se opatrně napila kafe a celá se při té složité akci nahla až ke stolku. Bylo vidět, jak ji záda ještě bolí...

Ale už se oba smáli a bylo vidět, že si dovolenou užívají ze všech sil.

A já si pro sebe v duchu opakovala potřeby na záplavu: patu, lopatku, popelnici a kyblík na vylévání vody! Hranatý!

Tak doufám, že to nikdy nebudu potřebovat!!!

–-

PS. Rychlá reakce je vždycky dobrá!

Zachránila jsem dům před vytopením! Vlastním tělem! - Blog iDNES.cz

–-

PPS. A když jsou na kafi oba, tak je legrace dvojnásobná!

Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst! - Blog iDNES.cz

Nucené fitko na mrazu! Taxikář nám ujel s kufry! - Blog iDNES.cz

Zasekla se ruční brzda? Žádný problém! Bublinky to jistí! - Blog iDNES.cz