Ženy za pultem, muži před pultem...

"Já chci ten chytrý hrnec a to hned", křičel muž na celý obchod. Vánoční šílenství totiž právě bralo na obrátkách.

Ale musím začít postupně. Nejdřív jsem ke své příbuzné do elektro obchůdku vešla já. Mimo jiné jsem se jí zmínila o kulinářském pořadu, který jsem náhodou zhlédla, právě díky tomuto zážitku, který na mě juknul z obrazovky. Vařila totiž soutěžící, která vesměs používala jen ten hrnec.

"Představ si, žádné nádobí, jak je zvykem, jen naťukala název oběda, na displeji se objevil správný počet surovin a svíčková se vařila. Inu, přiznám se, jak jsem stará, tohle jsem ještě neviděla", líčím svůj zážitek.

"Tak to ani já ne", máme tu lecjaké hrnce, ale toto ne", přiznala neteř. Neminula ani čtvrthodinka a do obchodu se vřítil chlap jak hora, montérky nesly stopy malby a zakřičel na celý obchod.

"Tak kde máte ten chytrej hrnec, sem s ním, musím dokázat Pepovi, že sem nekecal a že existuje ještě lepší kastról, než má on. A já si ho koupím, mám na to!"

Tak to byla přímo lavina, se kterou nikdo nepočítal. Chlapík nahlížel pod pult, všude kam mohl a nedal si vymluvit, že takový hrnec opravdu nemají. Dokonce si myslel, že ho před ním schovávají

"Tak se snažte ho objednat, za chvíli jsou Vánoce a já přijdu, chci ho mít a nad Pepčou tak vyhrát sázku", hřměl ještě ve dveřích.

 Opravdu se objevil, zrovna včera. Kajícně přišel, už upraven, prý se omlouvá za své unáhlení, zjistil, kde se takový hrnec-zázrak dá sehnat a smutně dodal.

"Tak takový prachy do toho nedám, maj to předražený, to raděj vezmu ženu k moři", a popřál všem hezké svátky. Jen o sázce s Pepou se už nezmínil.

***

Jiný, postarší zákazník se objevil těsně před polední zavíračkou. Ruku v sádře, smutek v očích. 

"Co si budete přát?" oslovila ho prodavačka.

"Nutně potřebuji pračku, hlavně se ždímačkou, pral jsem v rukách, tak mohutně jsem ždímal svetr, až mi ruplo v ruce", popostrčil sádru dopředu, jako důkaz své nešikovnosti. Vzbudil soucit, zvlášť když poznamenal, že žije sám. Když se pohnul, prodavačka však spatřila rozepnutý zip u kalhot. V hlavě jí hned běžely různé možnosti, proč tomu tak je, ale pán vypadal solidně, navíc si vzpomněla, že už tady nejednou nakupoval a dospěla k závěru, že jednou rukou se opravdu špatně manipuluje, natož se zipem. Váhala však, zda říct už tak nešťastnému muži o tomto maléru, jak bude reagovat, zda se neurazí. Nakonec se odhodlala a šetrně naznačila problém. Moc děkoval, nejen za dobrý nákup, ale i za taktní upozornění.

"Víte, jsem už starší člověk, navíc ta zpropadená ruka, ještě musím absolvovat dva obchody, ušetřila jste mě ostudy." Ve dveřích se zase objevil před několika dny, s kytičkou jmelí v ruce.

"Vám všem pro štěstí", uklonil se, položil jmelí na pult a s úsměvem na rtech se pomalu ztrácel mezi vločkami sněhu.

Inu, vánoční šílenství bere na obrátkách, ale hlavně se z toho všeho nezbláznit a zůstat slušnými lidmi, s nohama pevně na zemi. Všichni. Za pultem, i před ním.