Psala se šedesátá léta, sněhu tolik, že jsme se v něm my, děcka, ztrácely a mrzlo, až praštělo. Bylo ještě mnoho takových zim, pamatujete?
Jak říkám, mrzlo až praštělo, ale to nám, děckám, vůbec nevadilo. Sice žádné oteplováky, prostě jen punčocháče, na to tepláky dole na gumu (což mělo své výhody) nedostal se tam tak snadno sníh, potom teplý svetr, hlavně šálu, rukavice nejlépe na šňůrku, aby se neztratily. A samozřejmě galoše! Takové dva v jednom. Někdy to byla opravdu svízel je nazout a když se prořízly, bylo po teple. Ale to jsme nějak neřešili. Hlavně hurá ven! Na naší ulici se príma sáňkovalo. Vidím to jako dnes. Auto tehdy po Moskevské ulici projelo tak párkrát za den, k tomu účelu byla zřízena "hlídka", která dávala včas povel-nejezdit! Bylo to bezva, jezdila bych donekonečna sem a tam, od rána do večera, jen kdybych nemusela do školky! Jak já to tam nesnášela. To jsem byla raději v dosahu domova. Však mí věrní čtenáři dobře vědí, že jsem ze školky poctivě utíkala a dodnes, když míjím školičku na Piaristické, ještě se za to červenám. Ale léty je snad i toto mé počínání promlčeno.
Jediné, co jsem měla ve školce ráda, byly vycházky. V létě jsem sice podlehla opět útěku domů podél potoka, ale v zimě jsem se bála. Tak jsem během vycházek vymýšlela blbosti. Stokrát doma vyřčené povely "hlavně necucej rampouchy a nejez sníh", mně nějak unikly z hlavy a já si plnými dlaněmi dopřávala tu bílou nadílku a dokonce pobídla spolužáka Kopečnýho, aby mi utrhl jeden rampouch. A pak ho cucala po celou cestu. Následky tohoto počínání se dostavily rychleji, než bych sjela z Křižáku na saních. Angína jak hrom a víc jak týden na lůžku. Jen jsem smutně zírala z okna, jak si ostatní děcka užívají bílé nadílky. Ale bylo to i poučení, rampouchy, ani čerstvě napadané bílé lákadlo mi už neimponovalo.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněla právě před týdnem. Vnouček Tomík, plnými hrstmi nabírajíc sníh na procházce prohlásil. "Babičko, utrhneš mi rampoucha?" A co myslíte, já mu ho se souhlasem jeho mámy klidně podala. Následky nebyly žádné, což se mi hodně ulevilo. Ale vše se musí v životě vyzkoušet. Bude mít klouček nač vzpomínat, tak jako já.
Neškodí se občas vrátit do dětství
Užívat si zimu
Myslet i na naše lesní kamarády
Postavit si sněhuláka, i když bude sněhu pramálo
Umět si poradit, když zrovna nemáte kde zakoupit vozítko
Krásné zimní dny, přátelé.
