Jitko, taky jsem olizovala. Jenže já průduškářka jsem měla v sobě zakódovanou brzdu, tak jsem rampouchy vždycky jen okoštovala, prostě žádný rampouchový štamgast jsem nebyla, ale okusit jsem musela.

Jitko, přečetl jsem a navštívil rád.

Jsem potěšena

Jitko, užívej si krásnou bílou zimu!

Užívám, už skáču do závějí

Rampouchy - nanuky zadara! Zdravím, Jitule.

A jak chutnaly! Zdravím tě, Marku.

Super blog plný zimních radovánek. Angíny mě provázely celé dětství i bez rampouchů. Galoše si pamatuji jenom jak mamka nosila, my měli kordovanky. Pěkně v nich "ozýbalo" Když byl suchý sníh, tak takové filcové papučky jsme měli, něco jak důchodky, ale barevné.

Jé, kordovanky, taky je pamatuju! Galoše měly své kouzlo, ale narvat tam někdy ty papuče do nich, to bylo o nervy

Zima má své kouzlo :)

To má, díky, Filipe.

*** vzpomínek mraky, vpomínám taky ......

Ahojky a zdravím!

Krásné rampouchové vzpomínání a povídání

díky, Pavle

Ahoj Jitko. Opět osvěžující téma, ale mám obavu, že to naše "bejvávalo" časem začne bejt sci fi.

A my exoti?

Ahoj, taky zdravím

Jitko, rampouch byl pochoutkou, to je bez debat. Ale mám ještě dvě poznámky, tak je honem napíšu, ať je nezapomenu:

1. Celý život nevím, že existuje příjmení Kopečný, no a teď během pár hodin se mi nabídlo hned dvakrát. Poprvé odpoledne při sledování filmu s panem radou Vacátkem "Smrt černého krále", ve kterém Jaroslav Moučka hraje nějakého Kopečného, a podruhé se dovídám, že se tak jmenoval Váš spolužák.

2. Galoše byly perfektní v tom, že se jednoduše natáhly na papuče. Asi před deseti roky jsem je chtěla koupit, ale kdepak, neseženete Nebo snad ano?

Do školky se mnou chodili sourozenci Jirka a Alena Kopeční. Já musela sedět vedle toho Jiřího, hrozně se styděla a tak jsem přemlouvala jeho sestru, aby si to s ním prohodila. Ta souhlasila, ale jen za úplatu ale na blbosti mně byl Jirka dobrej

A galoše, to bylo něco! Jak přesně nepasovaly do nich přezůvky, bylo zle. Ale jinak byly skvělý.

Jarmilo, moc děkuji za čtení i příspěvek.