Tak se odnaučuje kouřit!

"Víš kolik teď stojí cigára?" vyhrkl na mě bratránek do telefonu. Přesně nevím, ale těší mě, že my, jsme si tento nešvar "odhulili" maximálně za osm korun.

Asi je málo těch, kteří to aspoň jednou nezkusili. Přiznávám, že já ten nešvar taky zkusila, ještě na základce. A to díky mé o něco starší sestře. Tehdy jsme my, mlaďoši zkoušeli startky, nebo marsky, později bétéčka, i sparty. Byla to zčásti frajeřina a zvědavost. Jsem ráda, že tento nešvar mě opustil den ze dne. A jako správný přeučený kuřák cigaretky nesnáším, natož zahulené prostředí. Tuhle jsem se dívala na nějaký film, kde se v kuse kouřilo a věřte, nebo ne, po skončení jsem byla načisto přehulená a skoro bych tvrdila, že i v místnosti jsem ten smrádek cítila. Ale cigárka už jdou fakt mimo mě. To si pište, že s tímto se vnoučatům rozhodně chlubit nebudu a zaplaťbůh, že ještě neumí číst. A už vůbec ne s tím, jak poctivě jsem kouřeníčko naučila holky na učňovce, a některé mě proklínají dodnes.

"To ty za to můžeš, nás jsi to naučila a sama nekouříš! To víš, že jsme to zkoušely přestat, ale copak to jde?" bránili se. No jde, všecko jde, někdy po dobrým, něco po zlým.

No a nedávno mi zavolal ten můj valašský bratránek. Občas si voláme, nejdřív si vyslechnu novinky z valašských kotárů, pak souhrn přehledů z tisku, krátce o zdraví a nakonec i o zdražování.

"Cérko, víš kolik stojí cigára?" vybafl na mě tentokrát. Vím, že hodně, ale to přece mě, zdárně přeučeného kuřáka už nemusí zajímat. Proto mě udivilo, že se Franta tak rozčiluje a ptám se.

"A tys nikdy nekouřil?" Chvíli bylo v telefonu ticho a pak povídá.

"To se ví, že jsem to zkoušel a kolikrát! Ale jednou, ještě se synkama v kůlně, a to nás vyhmátl otec. Ani jsem se nestačil nadechnout a už jsem ji měl, pěkně z obou stran papule. Hlava se mě pořádně zatočila i hvězdičky jsem tehdy viděl. Na druhý den ve škole si mě zavolala učitelka a prý co to mám na papuli? No nedalo se to přehlédnout. Na každé straně tváří byly jasné stopy od prstů. Na otázku, s jakými darebáky jsem se popral, jsem zarytě mlčel. Když ani po půl hodině jsem pachatele nepráskl, odnesl to zápisek v žákovské knížce.

BIJE SE S KAMARÁDY A JEŠTĚ LŽE! Tu žákovskou jsem měl schovanou ještě dlouho a vždycky, když jsem se na ni podíval, vzpomněl jsem si na ty zaručené výchovné metody a cigaretu už jsem do pusy nikdy nedal.

Jó, tak se odnaučuje kouřit, milá cérko!"