Útěk makovým polem

Příběhy na nás číhají ze všech stran a koutů. Proto my, blogeři musíme být neustále ve střehu. Třeba i v rychlíku.

Cestovala jsem ráda. A vlakem ještě víc, protože prostor, vécko, a pak taky větší kontakt se spolucestujícími. Ale čím víc křížků, tím větší obezřetnost, prostě už nejsem tak hrrrr a dost se rozmýšlím. Ale na slavnostní večer Blogera roku jsem se opět těšila jako malá (to s výškou se nezměnilo). Večer perfektní, zážitky, ze kterých budu čerpat po celý rok. Jakby ne, už na nádraží z dálky vidím blonďatou hřívu Zuzky, v metru se ke mě žene adminka Helča a kolega Honza, přes skleněné dveře pak vidím jásající Zdeňku. Krásně dojemná setkání se všemi a opravdu ráda jsem všechny viděla. Ale vše má svůj konec, i tento večer a druhý den opět nádraží.

Už na peróně jsem si všimla sympatické paní a v rámci bezpečnosti se k ní přifařila. Paní byla výřečná a já byla ráda, že povídá. Asi netušila, že náš blogerský radar nikdy nespí, naopak zaznamenává. Probíraly jsme leccos, tak jako když se sejdou ženský!

„Ještě tu nebyl průvodčí“, ozvala se paní, ale to už jsem přes skleněné dveře viděla průvodčího, jak se hrne ke dveřím WC a pak za roh k sedačkám. Gestikulace mi napovídala, že asi není všechno OK. Rychlé pohyby, průkazy a sáhodlouhý lístek, který vyšel z jeho mašinky dával už větší smysl. Zřejmě černý pasažér. O tom nás za chvíli informoval sám průvodčí.

„Myslel si chytrák, že mi uteče, ale omyl, já si ho pohlídal a tak mu jedna stanice jízdy vyšla na jedenáct stovek!“ vysvětlil a přitom žádal i naše průkazy ke slevě jízdného. A jakoby omluvně pronesl „To víte, lidi se nezdaj, ale dělaj hrozný věci. Třeba jako loni ta povedená trojka.“ No přiznám se, jak slyším výraz trojka, trošku jsem se obávala, aby nedošlo na nějaké erotično, ale vše bylo jinak. Průvodčí se prudce nadechl a pokračoval.

„Dvě babky a jeden dědek! Všichni tři jeli zřejmě z nákupu, obtěžkáni mohutnýma taškama. Vzájemně se dohadovali, co kde bylo levnější a kde prodělali, kde naopak získali. Řvali jak paviáni, zrovna když jsem jim kontroloval jízdenky, babky se rozčílily, copak že nevidím jasně, že už jsou dávno za zenitem pětašedesátky. Raději jsem spěšně odešel,“ vydechl průvodčí, ale já tušila pokračování.

„Vtom cítím hrozný náraz, trhnutí, já nevím jak to popsat. Než jsem si uvědomil, že někdo zastavil vlak. Až později jsem se dozvěděl od cestujících pravdu. Bába s dědou se tak přeli o proběhnutém nákupu, že přejeli svou zastávku. Bábu chytl hysterák a na dědu řvala: „Dělej něco, ty pitomče, tak dělej, já nestihnu seriál!“ A tak děda konal. Chytil záchrannou brzdu a bez jakéhokoliv studu, či rozloučení se trojka spěšně odebrala makovým polem! Jen se jim za patama vlnilo a vůbec netušili, jak velké komplikace tento spoj pak měl.