Tak býčí kouličky nepozřu ani za nic !

"Ty do mě nedostanete", rezolutně a pěkně nahlas, křičela z pavlače naše sousedka. Chcete mě mít na svědomí? 

Její slova byla daleko ráznější, ale ta zde nemůžu použít. Je to už mnoho let, kdy při jednom kulinářském tvoření někdo z nás dostal ten nápad, že obelstíme naši sousedku. Býčí koule, nebo-li žlázy se její dcera Maruna snažila opravdu udělat k nepoznání. Ale její máma se přelstít nedala. I já tehdy švindlovala a nejedla je.

Na tuhle příhodu jsem si před týdnem vzpomněla. Naši sousedé Vietnamci, nás opět pozvali na večeři. Několikrát jsme s nimi grilovali různé dobroty, od kuřecích křidýlek až po bůček. Překvapením pro nás byla plná mísa slepičích pařátů, prý delikatesa, která se jen tak nesežene. Ovšem jejich závitky, ty jsou pro mne na prvním místě. Nejdříve jsem se rozmýšlela, zda na večeři jít, ale zvědavost mi nedala. Tentokrát jsem byla moc překvapená. 

Na prostřeném "stole" byl umístěn vařič, na něm rendlík s vývarem. V něm se postupně vařily všechny možné delikatesy. Když jsem se ptala, co všechno se právě vaří, někdo vzpomněl i býčí koule. "Tak to do mě nedostanete", prohlásila jsem a vzpomněla si přitom na scénu se sousedkou. Ale vše tak nesmírně vonělo a lákalo, že jsem pozřela a okoštovala úplně všechno a dokonce několikrát. Po této návštěvě jsem si opět musela přiznat známé přísloví "Nikdy neříkej nikdy".

Skvělého kapříka jsem chutnala jako první

I tyto nevzhledné produkty jsem pozřela

I toto

O zázračné menu se staral tento zručný muž

Tyhle těstovinové plněné taštičky šly na dračku

A na konec se ve vývaru uvařily nudle. Ty byly naprosto skvělé

Závitky jsem zkoušela taky "zavinout", ale na zručné prsty přítomných žen, prostě nemám. Ale pojídání už mi problém nedělalo.