Pošta pro tebe?

Nikdy neříkejte, že nikdy. I u vašich dveří jednou může zazvonit pošťák Ondra s tajemnou obálkou v ruce.

Občas jsem i já s napětím sledovala dojemné příběhy lidí, kteří neměli jinou možnost najít své blízké, které dlouho neviděli, nebo je vůbec nikdy nepoznali. Proč ne, k tomu tento pořad patří. Vždycky jsem si představovala, co bych asi dělala já, určitě bych trapně blekotala nesmysly, jako vždycky, když mě něco, nebo někdo překvapí. A kdo by mě vůbec hledal? Taky to může být pěkná trapárna, což se tam bohužel párkrát stalo. Raději jsem si tím nelámala hlavu, a poštu jsem na čas vypustila z mysli.

Ale osud je někdy nevyzpytatelný. První s tou informací ke mně přišla jedna z mých sester. Byla samá tajnost, jako by mi bylo patnáct a ne skoro šedesát. Nedivila jsem se, pořád pro své sourozence budu ta nejmladší, nezkušená, tak mě prostě berou.

"Ozval se nám brácha", tak zněla ta zpráva. Co vám mám povídat, byl to pro mě šok. Když si celý život myslíte, že máte pět sester a jenom jednoho bráchu, a až v pozdním věku zjistíte, že máte bráchy dva, tak to s váma nejdřív pěkně zamává. Ale přece už nejsem žádná školačka a mnohé věci chápu bohudík jinak. A otcův dávný hříšek z mládí, Jiřího, jsem chtěla samozřejmě co nejdřív vidět. Spolu se sestrami jsem se za ním vydala. U branky nás vítal šedivý pán, jako by otci z oka vypadl. Vítání nebralo konce, všichni jsme byli dojati.

"Tolik let jsem vás hledal, kdybych jen věděl, že jste tak blízko", pořád opakoval. Nemohl to vědět nikdo, i když tušení starších sester nějaké bylo, ale to bylo málo.

"Byl jsem tak zoufalý, že jsem už psal dopis do Pošty pro tebe", přiznal se nakonec. Tak to se mi ulevilo, že osud tomu chtěl a zasáhl úplně jinak. Nejvíc informací se člověk vždycky dozví buďto v hospodě, u holiče, nebo v čekárně u lékaře, jak tomu bylo právě i u Jiřího.

"Jirko, to jsem ráda, že ta Pošta nakonec nevyšla, vždyť my by jsme se na tu pohovku ani nevešli", dobíráme si dodnes bráchu. Jiří nechybí na žádné naší oslavě, je pokaždé dojatý, že jsou rodiny, které drží takto při sobě. Je pravidelně prvním gratulantem ke všem svátkům, narozeninám. Volá totiž vždy den předem. Zrovna včera mi volal, gratuloval mi k vnoučkům.

"Víš, jsem šťastný, že jsem vás našel a poznal, je to pro mě ten největší dar v životě", opakuje mi pokaždé. A já jen dodám, že mít bráchu navíc, je moc fajn.