Porodila doma tajně, na ulici čekala na pomoc

Tolik titulek z dnešních Novinek, na který musím od rána myslet. Zkrátka mi to nedá, možná i proto, že narozená holčička, dostala stejné jméno, jako já, Jitka.

Nešťastný příběh další ženy, která se po svém rozhodla doma tajně porodit, a zrovna tak tajně a anonymně dítě předat do péče Fondu ohrožených dětí. Žena nevyužila babyboxu. Malá Jituška, která dostala jméno po ženě z auta, ve kterém v pátek v noci cestovala do nemocnice, je naštěstí zdravá a v pořádku. Maminka vypadala velmi slušně a nejspíš nebyla ze sociálně slabých poměrů.

Zpráva, která se asi nejen mně nečetla zrovna lehce. Nechci tu moralizovat a pátrat po důvodech, které vedly ženu k tomuto zoufalému činu. Tento způsob předání dítěte, je pro ni beztrestný, jak píší dále Novinky. Žena se tak vzdává rodičovských práv a neohrozí život miminka.

Jak jednoduše to zní. Ale vzdát se dítěte, byť je cesta rychlá a legální, nemůže v žádné matce nezanechat stopy. Myslím si, že s tím bude sžita po celý život, ať chce, nebo ne. Ať je jakkoliv takové předání dítěte beztrestné.

Vím, stávají se dnes a denně otřesné případy krkavčích matek, nad kterými zůstává rozum stát. V tomto případě měla holčička štěstí, že matka stihla vytočit krizovou linku.

Stejně mi to ale nedá. Pocházím ze sedmi dětí, z obyčejných poměrů, kdy bylo vždycky dál z ruky do úst. Děti šly po sobě jako schůdky a vše jsme zdárně všichni přežili. A nebyli jsme zdaleka jediní. Ale byla tu vždycky láska, soudržnost a rodina. Asi proto, se mi tato dnešní zpráva z Novinek, tak hluboce zaryla do mysli.

Malé Jitušce, tak přeji přes ten počáteční životní kotrmelec, krásný start do života a lásku kolem sebe.