"Gratulujeme k nové funkci, ať se jí zhostíš jak nejlépe umíš a přináší ti jen potěšení." Tak tuto zprávu jsem si přečetla na svém počítači a musela hned zareagovat. Už proto, aby nedošlo k mýlce, že snad mířím do vysoké politiky.
Kdepak! S politikou jste u mne vedle, jako jedle, tyto výšiny mě naprosto míjí. Sice by mi karma určitě závratně vyhoupla jako vysoký tlak, ale tohle dobrodružství si raději odpustím, lehce bych tak mohla zaklepat nohama. U nás totiž zaklepalo něco jiného. S něžností zaťukal na okno pták, který nosí děti, konkrétně mužského rodu.
Tak přišel na svět malinký vnouček a rázem je ze mne poprvé babička. Konečně! Nebudu tady přece strašit do sta let, tak ať si té drobotiny ještě užiju. Sice jsem trošku roztřesená, asi jako vždy, když je něco poprvé, ale přece se nepřiznám, co mě ty poslední hektické dny stály nervů, i slziček tajně vpitých do polštářů. Vím, že nejsem sama, že i novopečený děda takto vyšiluje. Navenek musím být tou silnou babičkou, kterou nic nevyvede z míry.
Až budu jednou malému Tomáškovi vyprávět pohádky, určitě se mu přiznám, že jsem jeho poněkud dramatický příchod na svět prožívala spolu s jeho rodiči, třebaže jsem byla daleko. Babičky a mámy, prostě mají tu svou zvláštní intuici, s tím nic neuděláme.
Tak jednu premiéru bych už teda měla za sebou a snažím se ji zvládat. Ale vážení, to zdaleka není všechno. V příštích dnech totiž nastane další ! Ani se nestačím nadechnout a už zase rozechvění, nervy na pochodu.....Tentokrát netuším, jaký ptáček zaklepe na naše okno, ale o to větší bude překvápko.
Jedno ale vím přesně. Tato babičkovská funkce je ze všech nejlepší, nejpoctivější a svědomitě ji naplním srdce všech.
