Tak si Tě chlapče vedu k oltáři. Tak jak se to patří, matka a syn. Pevný stisk, slzičky dojetí, to k tomu přece patří. A hrdost, to je to, co cítíme my oba.
Zrovna tak hrdě a vztyčeně si vede k oltáři táta svou dceru, Tvou budoucí ženu. Moc ráda a s klidem v duši, jí Tě předám. Dobře vím, že je to dobrá volba.
A dost nostalgie, milá matko- tchýně Jitko! Je tu svatba a ta má být především veselá. Už i to počasí tomu nahrává, slunce svítí a je krásný letní den. Jídla, pití hojnost. Plno přípitků, blahopřání. A konečně se ozvala hudba. To mi tu už chybělo. Chybělo, skutečně? Napomínám se v duchu. Vždyť ten pevný stisk s mým synem byl právě proto, že mě dloublo v koleni a na vysokých "šteklích" jsem si nebyla vůbec jistá. "Drž mě pevně", přikázala jsem mu, zvlášť když jsme scházeli po schodech. A teď se mi nohy pod stolem tak nějak od sebe, samovolně pohybují. Se slovy "já chci žít nonstop", dokonce podupávám do rytmu.
"Teto, musíme na parket, zachránit situaci", ozve se mi za uchem neteř. "To je přece ostuda, když se chlapíci už půlhodiny snaží a tanečníci nikde." A tak jsme šly. Já sice ještě nohy zdřevěnělé, navíc zjišťuji, že jsem tam nejstarší svatební tanečnice, no nic moc pocit. Ale známé pecky ze současnosti i z dob mého mládí, mě postavily rychle na nohy. A navíc vidím, že se k nám šine matka- tchýně Dáša.
"Přece vás v tom holky nenechám samotný"! zašveholí a nám je hned líp. Mně zlomyslně ještě o kousek víc, protože Dáša je ještě o rok starší než já! Ale ne, dělám si srandu, věk zde opravdu nehrál roli. V okamžiku se totiž začal parket plnit svatebčany, až po ty malé mrňousy. A veselí vydrželo až do ranního kuropění. Protože, když to u nás tchýně rozjedou, je se na co těšit. O tchyních se nemusí přemýšlet jen ve zlém.
Tak jsme Vás, Terezko a Tomáši společně s malým Tomáškem s láskou dovedli k oltáři. A teď už je to jen a jen na Vás.
